19 C 272/2021-93 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 47 416 Kč společně se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 28 000 Kč od 4. 9. 2017 do zaplacení (za období od 4. 9. 2017 do 15. 1. 2021 byl vyčíslený na částku 22 692,13 Kč) a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 000 Kč od 4. 9. 2017 do zaplacení (za období od 4. 9. 2017 do 15. 1. 2021 byl vyčíslený na částku 7 701,17 Kč). Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 28 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 3 920 Kč s úrokovou sazbou 23,72 %, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 200 Kč a poplatkem za životní pojištění [anonymizována dvě slova] 696 Kč, tj. celkem se zavázal vrátit částku 49 416 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 852 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastala dnem 3. 9. 2017. Žalovaný na svůj dluh uhradil za dobu trvání smlouvy celkem 2 000 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 15. 1. 2021. 2. Žalovaný nejprve uvedl, že s žalobkyní neměl žádný smluvní vztah, a proto nárok neuznal. Poté uvedl, že u [právnická osoba] [anonymizováno] (právní předchůdkyně žalobkyně) měl více závazků. Nicméně si není vědom, že by si kdy půjčil více než 15 000 Kč. Splátky splácel konkrétní zaměstnankyni právní předchůdkyně žalobkyně. Jakmile tato skončila v pracovním poměru, žalovaný zbývající dluh doplatil. Nikdo ho ohledně dlužné částky poté nekontaktoval. Taktéž uvedl, že je přesvědčen, že úvěr splatil ve 14 dnech, čímž od smlouvy odstoupil. Pokud by se však prokázala oprávněnost žalobního nároku, je ochoten se s žalobkyní dohodnout na splátkovém kalendáři, přičemž v jeho možnostech je splácet částku ve výši 1 000 Kč měsíčně. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný podepsal dne 24. 7. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (též známá jako„ [anonymizováno] půjčka“) smlouvu [číslo] na jejímž základě vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 28 000 Kč. Žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit společně s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 920 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, poplatkem za administrativní činnost 5 600 Kč, hotovostním inkasem ve výši 11 200 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 696 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 852 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit 49 416 Kč, přičemž RPSN dle smlouvy činilo 75,72 % /viz smlouva na č. l. 20-21, zařazení zákazníka do pojistného programu na č. l. 24 Dle kalkulačky na idnes.cz činí RPSN 204,38 % /viz on-line kalkulačka/. Žalovaný v žádosti o úvěr v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že žije ve vlastní nemovitosti, sdílí domácnost s manželkou, podniká jako OSVČ pod identifikačním [číslo]. V době uzavření smlouvy splácel i dřívější půjčky, a to jak u právní předchůdkyně žalobkyně v celkové výši 8 010 Kč s měsíční splátkou ve výši 305 Kč, tak i půjčku u [anonymizováno] banky ve výši 2 500 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 12 500 Kč. Celkový příjem žalovaného činil měsíčně částku 65 000 Kč, z čehož 50 000 Kč činil příjem žalovaného z výdělečné činnosti a 15 000 Kč tvořily další příjmy žalovaného. Pravidelné výdaje žalovaného činily celkem částku 23 911 Kč měsíčně, z čehož splátky úvěrů činily 13 781 Kč, náklady na bydlení činily částku 4 530 Kč, výdaje domácnosti částku 5 000 Kč a částka 600 Kč představovala spoření a pojištění. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyšla z použitelného příjmu ve výši 41 089 Kč /viz karta zákazníka na č. l. 22-23 Žalovaný vlastnil ke dni uzavření smlouvy nemovitost společně se svou manželkou, přičemž na nemovitost byly uvaleny dva exekuční příkazy k prodeji nemovitosti, a to pro dluhy ve výši jistin 12 000 Kč a 783 Kč /viz výpis z katastru nemovitostí na č.l. 73 a výpis věcí pro osobu žalovaného/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvu ze dne 15. 1. 2021 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 30-31 a seznam postoupených pohledávek na č. l. 32 O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem od právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 12. 2. 2021 /viz dopis na č. l. 27, který byl odeslán žalovanému dne 15. 2. 2021 /viz podací lístek na č. l. 28 Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 13. 5. 2021, který byl odeslán dne 14. 5. 2021 /viz předžalobní upomínka na č. l. 25-26, podací lístek na č. l. 29 Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem 2 000 Kč, a to platbou ze dne 23. 3. 2017 ve výši 1 000 Kč a platbou ze dne 20. 4. 2017 ve výši 1 000 Kč /viz přehled plateb na č. l. 56 Žalovaný neprokázal, že by na dluh uhradil více či ho splatil zcela, když z evidence splátek vyplývá, že se jednalo o splátky úvěrů ze smlouvy [číslo] ze dne 20. 7. 2015 a smlouvy [číslo] ze dne 29. 10. 2015 /viz evidence splátek na č.l. 82 a 84/. 4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“ či„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení. 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 7. Podle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 13. Žalovaný nejprve uváděl, že s žalobkyní neuzavřel žádnou smlouvu, což je pravdou, jelikož žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena společností [právnická osoba], [IČO], která byla původním věřitelem žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný do spisu nahlížel den před jednání, s předmětnou smlouvou o úvěru se tedy seznámil, přitom výslovně netvrdil, že by uvedenou smlouvu neuzavřel. Žalovaný tvrdil, že si nikdy nepůjčil více jak 15 000 Kč, avšak zároveň tvrdil, že s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel více smluv, přičemž v jednom případě od smlouvy odstoupil a dluh uhradil do 14. dnů. Soud tedy konstatuje, že na základě předložené smlouvy obsahující podpis žalovaného, žalobkyně unesla své důkazní břemeno, a proto vzal soud za prokázané, že smlouva mezi účastníky řízení byla platně uzavřena. Stejně tak se soud neztotožnil s tvrzením žalovaného, že tento svůj dluh v minulosti již uhradil. Žalobkyně předložila platnou smlouvu o úvěru, předložila též přehled jednotlivých úhrad žalovaného. Bylo tedy na žalovaném, aby své tvrzení ohledně úhrady celého dluhu prokázal. Žalovaný sice předložil listiny, které prokazu