19 C 329/2021-49 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 31. 5. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 5 020 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 020 Kč od 5. 1. 2015 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 5. 12. 2014 prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 4 000 Kč, kterou se zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 1 020 Kč nejpozději do 4. 1. 2015. Před uzavřením smlouvy ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované náhledem do veřejně dostupných databází. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná uvedla, že žádá o možnost uhradit dluh ve splátkách ve výši 300 Kč měsíčně. Je nezaměstnaná, je osobou pečující o dcery s lehkou mentální retardací. Její příjem je tvořen pouze dávkami státní sociální podpory a hmotné nouze. V současné době již hradí 5 exekucí. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 4. Žalovaná uzavřela dne 5. 12. 2014 s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím webové stránky úvěrovou smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč na číslo účtu [bankovní účet], jehož majitelem byl [jméno] [příjmení]. Žalovaná se zavázala uvedené finanční prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 1 020 Kč do 30 dnů /viz smlouva na č.l. 11, rozhodčí smlouva na č.l. 12, zápis na č.l. 14, výpis z internetového bankovnictví na č.l. 17, všeobecné obchodní podmínky na č.l. 18 Žalovaná má syna [jméno] [příjmení], narozeného 20. 3. 2004 /viz lustrace žalované/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouvu o postoupení pohledávek v systému ISAS/. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky, přičemž byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby /viz dopis na č.l. 15 Dopis byl žalované odeslán na adresu jeho trvalého bydliště téhož dne /viz podací lístek na č.l. 15 Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Soud neaplikoval zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný do 1. 12. 2016, jelikož podle § 2 bod e) citovaného zákona se uvedený zákon nevtahuje na úvěr nižší než 5 000 Kč. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 610 odst. 1 věta první o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. 10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 11. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů společně s poplatkem ve výši 1 020 Kč. Takto sjednané úroky považuje soud s ohledem na krátkodobost úvěru za zcela nemravné. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v prosinci 2014 okolo 11 % ročně. V daném případě však RPSN činilo zhruba 4 977 %. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto vysokou úrokovou sazbu mimo bankovní sektor. Ujednání o úrocích soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z. 12. Soud nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé podle § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných nároků z prodlení s jejím splácením (včetně případných smluvních pokut) mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské nároky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit. Také Ústavní soud považuje za„ neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a zejména III. ÚS 4084/12, kde RPSN činila 115,32 %). 13. Soud proto uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni, které byla pohledávka řádně postoupena, částku ve výši 5 000 Kč. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti (tj. do 4. 1. 2015) se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení avšak pouze z přiznané částky a nikoliv i z neplatně sjednaného úroku. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 % z plné náhrady nákladů řízení, tj. ve výši 893,40 Kč, když plná náhrada nákladů by činila 1 489 Kč a skládala by se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 600 Kč (3 úkony x odměna ve výši 200 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč (21 % z částky 900 Kč). Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 15. Lhůta k plnění byla stanovena ve splátkách tak, aby celková splátka činila minimálně částku 300 Kč. Jedná se o minimální částku, žalovaná může na dluh uhradit i částku měsíčně vyšší podle toho, jak jí situace dovolí s tím, že čím dříve dluh uhradí, tím méně s ohledem na běžící úrok z prodlení bude muset zaplatit. Soud má za to, že takto st