19 C 373/2021-53 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 4. 8. 2020 do 15. 1. 2021 vyčísleným na částku 378,13 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 18,95 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 4. 8. 2020 do 15. 1. 2021 vyčísleným na částku 868,54 Kč a smluvním úrokem ve výši 18,95 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Pro odůvodnění svého požadavku uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti 10 000 Kč. Žalovaný se částku zavázal vrátit společně s úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze 1 500 Kč, přičemž uvedená částka byla započtena na dlužné poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] listinu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č- [číslo], na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 32,15 % ročně vyčísleným za dobu řádného trvání smlouvy na částku 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 18 000 Kč, a to c 60 týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč RPSN měla dle smlouvy činit 206,15 % /viz smlouva na č.l. 17 Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že žalovaný bydlí od března [rok] v tom samém nájemním bytě, přičemž jeho náklady na bydlení činí 3 000 Kč. Žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr, přičemž dosahoval průměrného čistého příjmu ve výši 21 222 Kč. Žalovaný měl jednu vyživovací povinnost, kterou plnil částkou 2 000 Kč měsíčně. Jeho další osobní výdaje byly odhadnuty částkou 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že na jeho majetek jsou vedeny 2 exekuce, nebylo však uvedeno, jaká celková dlužná částka je vymáhána a jakou částkou žalovaný exekuce splácí /viz karta zákazníka na č.l. 17 Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný byl veden v evidenci nezaměstnaných na [anonymizována tři slova] od [datum], přičemž pobíral podporu v nezaměstnanosti ve výši 4 482 Kč /viz spis [spisová značka] Na majetek žalovaného bylo v letech [rok] až [rok] nařízeno celkem 12 exekucí /viz výpis ze systému soudu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil 1 500 Kč /zjištěno z nesporovaného tvrzení žalobkyně/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 27, seznam postoupených pohledávek na č.l. 21 O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 19. 2. 2021 /viz dopis na č.l. 24, který byl odeslán dne 22. 2. 2021 /viz podací lístek na č.l. 25 Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu, a to dopisem ze dne 13. 5. 2021 /viz dopis na č.l. 22, který byl odeslán následujícího dne /viz podací lístek na č.l. 26 4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení: 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 15. Soud se především nejprve zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. Co se týče příjmu žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z částky 21 222 Kč s tím, že žalovaný pracuje jako operátor výroby ve [právnická osoba]. Dle hodnocení soudu lze tuto částku v daném případě s ohledem na běžný chod věcí hodnotit jako věrohodnou. [příjmení] závěr však nelze učinit ohledně výše výdajů žalovaného, ze kterých právní předchůdkyně žalobkyně vycházela. Výše nájemného, které mělo činit pouze 3 000 Kč, je zcela zjevně nereálná. Jak je obecně známo, takto nízké náklady na bydlení nejsou ani v případě nouzového bydlení v azylových domech či v případě bydlení studentů na vysokoškolských kolejích. Soud konstatuje, že bez dalšího zkoumání nelze zásadně akceptovat takto nízkou částku jako celkové náklady na bydlení, a to už jen s přihlédnutím k tomu, že taková částka by kromě nájemného musela zahrnovat i výdaje na služby spojené s bydlením. Skutečnost, že reálné celkové výdaje na bydlení, a to i v případě bydlení v nemovitosti vlastněné státem či územními samosprávami, pak přináší celou řadu dalších nezanedbatelných výdajů, pak netřeba blíže rozvádět. Právní předchůdkyně dále vycházela ostatních osobních výdajů žalovaného ve výši 5 000 Kč. I tato částka, zejm