19 C 375/2021-63 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 17 700 Kč s příslušenstvím. Pro odůvodnění svého požadavku uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 22. 8. 2019. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze 300 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 22. 8. 2019 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla s účinností ke dni 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 10 000 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na hotovostní inkaso) částku 7 700 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 19,32 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení (za období od 23. 8. 2019 do 15. 1. 2021 byl vyčíslen na částku 2 747,73 Kč) a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení (za období od 23. 8. 2019 do 15. 1. 2021 byl vyčíslen na částku 1 422,22 Kč). 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne [datum] smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] včetně smluvních podmínek, na základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 32,15 % ročně vyčísleným za dobu trvání smlouvy na částku 2 000 Kč, dále s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem ve výši 4 000 Kč za hotovostní režim splátek. Žalovaná se tedy zavázala vrátit celkem právní předchůdkyni žalobkyně částku 18 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč RPSN dle smlouvy činilo 206,15 %. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 17 V kartě zákazníka není uvedeno, v jakém typu bydlení žije. Nicméně je uvedeno, že žije s jiným rodinným příslušníkem a její náklady na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla, že má jedno nezaopatřené dítě. Žalovaná taktéž uvedla, že má právní předchůdkyně žalobkyně splácí jiný dluh, a to částkou 1 500 Kč měsíčně. Celkem však již na své dluhy měla hradit částku 3 000 Kč měsíčně. Ostatní výdaje byly odhadnuty částkou 6 000 Kč měsíčně. Hlavní příjem žalované činily dávky státní sociální podpory ve výši 7 650 Kč měsíčně, přičemž žalovaná měla mít i jiný příjem ve výši 15 000 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla, že na svůj majetek nemá nařízeny žádné exekuce /viz karta zákazníka na č.l. 19 U zdejšího soudu byly v roce [rok] na majetek žalované nařízeny exekuce v celkem 3 případech /viz výpis věcí pro osobu/. Žalovaná na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila celkem 300 Kč /viz nesporované tvrzení žalobkyně/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 21, seznam postoupených pohledávek na č. l. 24, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 19. 2. 2021, který byl odeslán dne 22. 2. 2021 /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 23 včetně podacího lístku na č. l. 27 Advokát žalobkyně naposledy vyzval žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021, která byla odeslána následujícího dne /viz předžalobní upomínku na č. l. 25 včetně podacího lístku na č. l. 28 4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení: 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru (zápůjčky), byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru však nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti dostála, neunesla. Žalovaná v době uzavření smlouvy pobírala dávky státní sociální podpory ve výši 7 650 Kč a měla jednu vyživovací povinnost. Byť žalobkyně uvedla, že žalovaná měla ještě jiný příjem ve výši 15 000 Kč měsíčně, nebyla schopna uvedené prokázat, přičemž ani z karty zákazníka neplyne, že by k těmto příjmům měla právní předchůdkyně žalobkyně nějaké dokumenty. Nelze tedy postavit na jisto, že žalovaná skutečně nějaký vedlejší příjem měla a že po odečtení všech nutných výdajů bude schopna úvěr splatit, obzvláště za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně zjistila výdaje žalované ve výši 12 000 Kč měsíčně, a to ani nezohlednila, že žalovaná má jednu vyživovací povinnost, a tedy její výdaje musí reálně být vyš