20 C 140/2019-713 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů, a to konkrétně pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], stavby [adresa] stojící na pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec], obchodního podílu ve [právnická osoba] s.r.o., [IČO], obchodního podílu ve [právnická osoba] s.r.o., [IČO] a pohledávky ve výši 1 200 000 Kč, která byla evidována v účetnictví společnosti jako závazek [právnická osoba] s.r.o. za žalovaným jako jediným společníkem a která byla po ukončení společného soužití účastníků kapitalizována. Dále žalobkyně požadovala při vypořádání zohlednit její vnos ve výši 300 000 Kč z jejích výlučných prostředků (dar od jejího otce ze dne [datum]) do společného jmění (v květnu 2010 byla pořízena jímka s čerpadlem, půdní schody, byly provedeny obkladačské práce, dodávka a montáž dveří a zárubní, v červnu 2010 byly provedeny zemní práce, venkovní rolety a v listopadu 2010 pokládka střešní krytiny) včetně jeho valorizace (hodnota rodinného domu totiž od roku 2010 do roku 2022 výrazně vzrostla) a její vnos ve výši 30 000 Kč (zápůjčka poskytnutá od její matky za trvání manželství pouze žalované, její výlučný závazek, a vrácena po zániku manželství z výlučných prostředků žalobkyní) do společného jmění (oplocení pozemku ve společném jmění, oprava střechy pergoly v červnu 2017, oprava vnějších okenních rolet v únoru 2017, elektropráce, nákup kalového čerpadla v červenci 2017 a výměna pojistného ventilu v prosinci 2016), resp. s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu je na místě částku ve výši 30 000 Kč zohlednit do vypořádacího podílu v rámci zásluhovosti žalobkyně, která prostředky do společného jmění obstarala, avšak ze svých finančních prostředků vrátila. [příjmení] byla do rodinného domu investována po celý rok 2017, tj. i před tím, než byla její matkou žalobkyni zapůjčena. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a pravomocně rozvedeno dne [datum]. K ukončení vedení rodinné domácnosti účastníků došlo ke dni [datum]. Žalovaný v průběhu roku 2016 (po ukončení vedení společné rodinné domácnosti) kapitalizoval ve [právnická osoba] s.r.o. část své pohledávky ve výši 1 200 000 Kč, kterou vůči společnosti jako jediný společník měl, čímž ve společnosti vznikly kapitálové fondy. Žalovaný ze společných prostředků postupně do společnosti vložil 1 476 000 Kč, kdy se bezesporu jednalo o vnosy ze společného jmění. Tyto fondy však žalovaný do zániku společného jmění ([datum]) prohospodařil, a proto výsledná hodnota celé společnosti činila pouze 199 400 Kč. Pohledávka společníka za společností tak tvořila masu společného jmění manželů, neboť byla zcela generována z vkladů žalovaného ze společného jmění. O této kapitalizaci žalobkyně nevěděla, žalobkyni tak svědčí námitka relativní neplatnosti jednostranného právního jednání žalovaného spočívajícího v předmětné kapitalizaci. Žalobkyně však kapitalizaci nezpochybnila a námitku relativní neplatnosti nevznesla. Pokud se tím žalovaný snažil řešit ztrátu společnosti, pak dle judikatury není manžel povinen podílet se na ztrátě druhého manžela z podnikání. Hodnota vlastního kapitálu společnosti před kapitalizací byla v záporné hodnotě - 705 000 Kč a po kapitalizaci + 279 000 Kč. Ke dni [datum] za dobu, kdy již spolu účastníci nežili, klesla hodnota vlastního kapitálu na 90 000 Kč a ke dni [datum] činila podle posudku tato hodnota dokonce - 257 000 Kč. Společnost je dlouhodobě ve ztrátě a není zřejmé, z jakého důvodu dlouhodobě funguje, negeneruje-li zisk. Z provedené kapitalizace tak očividně profitoval pouze žalovaný, když pohledávka by byla zdrojem společného jmění. Žalovaná se na odčerpávání finančních prostředků ze společnosti nijak nepodílela. Žalovaný většinu zakázek prováděl soukromě. Po roce 2011 nepodnikal jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen„ OSVČ“). Na svůj účet si tyto zakázky i inkasoval, avšak náklady účtoval na společnost a pouze pár zakázek evidoval na samotnou společnost, aby toto jednání nebylo tolik patrné. Některé zakázky [právnická osoba] s.r.o. tak nebyly hrazeny na účet společnosti, nýbrž různou formou buď na účet žalobkyně (dokud vedli společnou domácnost) nebo na účet žalovaného, popř. hotově, jednalo se však stále o zakázky této společnosti a byl použit materiál pořízený touto společností. Tyto praktiky byly žalovaným užívány za dobu vedení společné domácnosti, a proto je žalobkyně přesvědčena, že tak žalovaný činil i poté, čímž docházelo ke snižování hodnoty společnosti (toto je patrné i ze skutečnosti, že společnost přestala účtovat o zásobách). Po ukončení vedení společné domácnosti z toho však již žalobkyně nijak neprofitovala a naopak jí to poškozovalo, neboť tím docházelo ke snižování hodnoty majetku ve společném jmění. K hodnotě kapitalizací vzniklých fondů by tak mělo být v rozhodnutí přihlédnuto na základě principu zásluhovosti či disparity, tj. v podobě negativní zásluhovosti na straně žalovaného. Žalobkyně rovněž v řízení navrhla, aby byl obchodní podíl oceněn nejprve ve stavu ke dni zániku společné rodinné domácnosti, po zjištění kapitalizace pohledávky ve stavu bezprostředně po její kapitalizaci. Rozhodně by ale žalobkyni nemělo být kladeno k tíži snížení hodnoty této společnosti po rozvodu manželství k současnému datu a minimálně by měl soud vyjít z hodnoty společnosti ke dni rozvodu manželství. Pokud by byly důsledně veškeré zakázky účtovány na společnost, musel by se stav ve společnosti narovnat a nikoliv docházet ke kontinuálnímu snižování hodnoty společnosti i po kapitalizaci pohledávky. Žalobkyně oficiálně nikdy účetnictví pro [právnická osoba] s.r.o. nevyřizovala. Po dobu společného soužití, tj. od roku 2011 do července 2016 pouze občasně vypomáhala, avšak pouze s tím, aby doklady byly gramaticky správně, nikoli se samotným účetnictvím. Software na účetnictví se nacházel u nich doma, žalobkyně do něj však nezasahovala. S ohledem na skutečnost, že před rozhodnutím soudu byl obchodní podíl ve [právnická osoba] s.r.o. prodán, z čehož žalobkyně neobdržela žádné finanční prostředky a nedávala žádný souhlas s tímto prodejem, navrhla, aby při vypořádání soud vyšel z částky 40 000 Kč. Obsah smlouvy a jeho prodej za symbolickou hodnotu byl zjištěn až při soudním jednání, při kterém vznesla námitku relativní neplatnosti vůči žalovanému, nemohla však již do rozhodnutí soudu tak učinit vůči druhé straně. Tato skutečnost by však měla být v soudním rozhodnutí zohledněna. Nemovitosti, nechť jsou přikázány do vlastnictví žalobkyně, když úvěr na případné vyplacení vypořádacího podílu by mohl být žalobkyni poskytnut ve třech měsících. 2. Žalovaný ve věci uvedl, že souhlasí s vypořádáním nemovitých věcí a obchodních podílů, které učinila předmětem řízení žalobkyně, neboť tyto byly nabyty účastníky za trvání manželství ze společných prostředků. Po prodeji obchodního podílu ve [právnická osoba] s.r.o. zůstal ke dni rozhodnutí soudu k vypořádání pouze obchodní podíl ve [právnická osoba] s.r.o. [právnická osoba] byla dlouhodobě nefunkční a vykazovala nulové daňové přiznání. Vklad, který společníci na počátku uhradili, byl postupně rozpuštěn do chodu společnosti související např. se zpracováním daňových přiznání. Prodej obchodního podílu nebyl s žalobkyní konzultován. Společnost [právnická osoba] dlouhodobě nevykonává žádnou aktivitu, a proto postupně docházelo ke snižování hodnoty podílu v této společnosti od rozvodu manželství do současnosti. Aktuálně již ve společnosti dobíhá leasing, který je třeba doplatit. Z toho důvodu dosud nedošlo k zániku společnosti, popř. prodeji obchodního podílu, neboť na společnost jsou navázané smlouvy, které je třeba doplatit, aby nedošlo k odebrání leasingu. Na tyto smlouvy žalovaný hradí ze svých příjmů jako OSVČ z těchto příjmů hradí splátky. Hodnoty nemovitostí a obchodních podílů byly v řízení oceněny znaleckými posudky, s čímž žalovaný souhlasí, pouze v případě nemovitostí by měla být jejich cena komparována s hodnotou celého funkčního celku, tedy včetně pozemků v podílovém spoluvlastnictví. Hodnoty nemovitostí ve společném jmění a v podílovém spoluvlastnictví by měly být zasazeny do vzájemných souvislostí a porovnávány s hodnotou celku. Nemovitosti navrhl žalovaný v souladu s žalobkyní přikázat do jejího vlastnictví a obchodní podíl ve [právnická osoba] s.r.o. do jeho vlastnictví. Žalobkyně v řízení neprokázala oba tvrzené vnosy. Žalobkyně po mnoho let výlučně užívala rodinný dům, aniž by to žalovanému jakkoliv kompenzovala. Je běžné, že vynaložila finanční náklady na údržbu běžných technologických zařízení (jako např. čerpadlo). Žalovanému byly zaslány na jeho bankovní účet finanční prostředky od otce žalobkyně ve výši 300 000 Kč, avšak tím došlo k promíchání jeho prostředků s nově připsanými, resp. prostředků, které na tomto účtu již byly a patřily do společného jmění, lze tedy obtížně zjistit, na co které prostředky byly použity. Vnosy, které mají být podle judikatury vypořádány, musí zhodnocovat majetek manželů. Nemůže se jednat pouze o prostředky, které jsou v průběhu manželství sp