20 C 261/2018-146 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec] (dále jen„ pozemek“) s tím, že bude pozemek přikázán do jeho výlučného vlastnictví za náhradu odpovídající obvyklé ceně. Pozemek tvoří jeden funkční celek, přes část pozemku vede elektrické vysoké napětí a pozemek je špatně dostupný, a proto žalobce nepovažuje za účelné jeho reálné rozdělení. Žalovaná s navrženým způsobem vypořádání vyslovila souhlas. 2. Jelikož se oba účastníci práva odvolání vzdali, uvede soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 3. Závěr o skutkovém stavu je takový, že v katastru nemovitostí jsou evidováni jako vlastníci pozemku žalobce s podílem o velikosti 1/3 a žalovaná s podílem o velikosti 2/3. Pozemek je o velikosti 3 246 m2, je evidován jako orná půda, způsob ochrany zemědělský půdní fond. Pozemek je těžko přístupný, nevede k němu přístupová cesta. Podle územního plánu je pozemek evidován jako nezastavitelné území s prvky systému ekologické stability a je v ochranném pásmu nadzemního vedení zařízení elektrizační soustavy. Využití území je dále limitováno dalšími omezeními, tj. vedenými silnicemi I., II. a III. třídy, ochranným pásmem železnice, venkovní a kabelové vedení, rovněž se zde nachází trasy technické infrastruktury. Pozemek je rovinatý, bez staveb a bez oplocení. Obvyklá cena pozemku činí 66 000 Kč. Žalobce má na svém běžném účtu disponibilní zůstatek ve výši 223 236,58 Kč. 4. Dle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 5. Dle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. 6. Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 7. Po provedeném dokazování shledal soud žalobu za zcela důvodnou. V řízení bylo prokázáno, že pozemek je v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Žalovaná o pozemek nejeví po desítky let zájem, naopak žalobce o pozemek zájem má. Jelikož je žalovaná dlouhodobě nekontaktní, je na místě podílové spoluvlastnictví zrušit a vypořádat. S ohledem na velikost pozemku, jeho rozložení v terénu, jeho špatný přístup a další omezení, která jsou s pozemkem spojena, není reálné rozdělení pozemku ve smyslu § 1144 odst. 1 o. z. možné. Soud proto v souladu s § 1147 o. z. pozemek přikázal do výlučného vlastnictví žalobce za náhradu žalované odpovídající obvyklé ceně pozemku (66 000 Kč) a velikosti jejího spoluvlastnického podílu (2/3), tj. za částku 44 000 Kč ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. až III. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předně nelze přehlédnout, že se jedná o řízení, které je svou povahou tzv. řízením iudicium duplex, tj. řízením, které není klasickým sporným řízením, neboť v něm soud rozhoduje konstitutivním rozhodnutím, aniž by byl vázán návrhy účastníků a rovněž je dán ze zákona okruh účastníků, kteří se jej musí účastnit. V tomto typu řízení pak byl žalobce se svou žalobou zcela úspěšný, když s ohledem na nemožnost kontaktovat žalovanou, resp. jejího právního předchůdce, nebylo jiného způsobu vypořádání než podáním žaloby. Konečně pak žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepožadoval (výrok IV. tohoto rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř. Byť státu vzniknou v souvislosti s řízením náklady, neshledal soud za hospodárné a účelné tyto náklady uložit k úhradě žalované, jejíž pobyt není znám (poslední známé bydliště bylo v cizině před řadou let) a je dlouhodobě nekontaktní. Rovněž soud neshledal za vhodné tyto náklady uložit k úhradě žalobci, který byl se svou žalobou zcela úspěšný a který byl právě nemožností kontaktovat žalovanou a její právní předchůdce nucen žalobu podat (výrok V. tohoto rozsudku). Pouze pro úplnost soud dodává, že žalobcem zaplacená záloha na vypracování znaleckého posudku tvoří jeho náklad, který je vypořádáván při rozhodování o náhradě nákladů mezi účastníky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4609/2017).