6 C 208/2022-37 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 24. 3. 2022 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 5 745 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru pomocí prostředků na dálku s tím, že žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, ta byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného schválena a potvrzena formou elektronické zprávy, jejíž součástí byl unikátní číselný kód, po jehož zadání byly žalovanému převedeny finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet žalobci poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti, zbytek celkové částky uhradí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil, proto došlo dne 11.9.2021 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně požaduje úhradu jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 12.9.2021 a smluvní pokutu dle čl. VI smlouvy ve výši 0,1% denně z aktuální výe dlužné částky, za období od 12.9.2021 do 7.2.2022 celkem 745 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. K jednání soudu se ani žalobkyně ani žalovaný, ač oba řádně předvoláni, nedostavili. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků. 4. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 6. Žalobkyně převedla dne [datum] částku ve výši 5 000 Kč na bankovní účet žalovaného /potvrzení o provedené platbě na č.l. 6, sdělení [právnická osoba] na č.l. 35 Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /předžalobní výzva na č.l. 18, poštovní podací arch na č.l. 14-15 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 7. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 15.6.2021 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze nepodepsaný text uvedené smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanou platbou, když samotné odeslání platby na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, neprokazuje vůli žalovaného být soudu předloženou smlouvou vázán. Skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou [číslo] Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. 8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”). 9. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 11. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně částku ve výši 5 000 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh ničeho neplnil, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 7.1.2022 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, splatnost dluhu dle této výzvy nastala 14.1.2022 (7 dní od odeslání výzvy). Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 12. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně na zaplacení částky 745 Kč s úrokem z prodlení požadovaným za dřívější období zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem (výrok II. tohoto rozsudku). Soud k uvedenému nad rámec dodává, že žalobkyně v řízení ani dostatečně netvrdila a neprokázala, že poskytla žalovanému úvěr po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků a žalobkyni, která byla ve věci úspěšnější, přiznal právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 4 292 Kč. Soud vycházel z celkových nákladů řízení žalobkyně ve výši 5 800 Kč za řízení. Z toho jednak soudní poplatek 400 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 4 500 Kč za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 1 500 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), dále paušální částka náhrady hotových výdajů 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož úspěch žalobkyně činil 87 % a její neúspěch, který odpovídá úspěchu žalovaného, 13 %, má žalobkyně při odečtení neúspěchu od úspěchu nárok na náhradu 74 % svých výše uvedených celkových nákladů. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku)