6 C 213/2022-45 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 31. 3. 2022 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 7 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce pomocí prostředků na dálku s tím, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím interaktivního formuláře na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně formou textové zprávy SMS. Zápůjčka byla převedena na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně zápůjčku dne 26.2.2016, tuto povinnost však nesplnila. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině částku 7 000 Kč, žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení od 27.2.2016 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení uzavřené mezi původní věřitelkou společností [právnická osoba] a žalobkyní dne 21.12.2017. Žalovaná ničeho neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 17.3.2020. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaná je občankou ČR, dospěl soud k závěru, že je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne [datum] částku ve výši 7 000 Kč na bankovní účet žalované /potvrzení o provedené platbě na č.l. 6, sdělení [právnická osoba] na č.l. 37 Pohledávka za žalovanou byla postoupena z původní věřitelky společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] na základě smlouvy o postoupení ze dne 21.12.2017 na žalobkyni /smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 15-18, oznámení o postoupení pohledávky na č.l. 10 spolu s poštovním podacím archem na č.l. 9 Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky /předžalobní výzva na č.l. 11, poštovní podací arch na č.l. 8 Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná dne [datum] uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, když žalobkyně soudu žádnou takovou smlouvu nepředložila. K důkazům byla založena pouze listina označená„ [jméno] application info“, ve které jsou kromě dalšího vyplněny osobní údaje žalované včetně čísla občanského průkazu, čísla bankovního účtu, adresy bydliště, emailové adresy a telefonního čísla, tato listina není nijak podepsána /listina na č.l. 7 Dále byla založena listina označená Prohlášení pro nového klienta, kde jsou vyplněny osobní údaje žalované, opět bez podpisu žalované /prohlášení na č.l. 13 dále faktura [číslo] k úhradě znějící na částku 7 000 Kč, ve které je jako příjemce označena právní předchůdkyně žalobkyně, datum splatnosti 26.2.2016, adresovaná žalované /faktura na č.l. 12 Z těchto listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, když skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalované, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou [číslo] Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”). 8. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 11. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 7 000 Kč. Žalované tak vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu právní předchůdkyni žalobkyně vydat. Jelikož žalovaná na svůj dluh ničeho neplnila, zbývá jí stále povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 7 000 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatila. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 17.3.2020 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.), splatnost dluhu dle této výzvy nastala 27.3.2020 (7 dní od doručení výzvy dle textu této výzvy). Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 12. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení požadovaným za dřívější období zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce s tvrzeným obsahem (výrok II. tohoto rozsudku). 13. O náhrad