7 C 107/2020-220 — Okresní soud v Mělníku

1. Soud prvního stupně shora citovaným rozsudkem rozhodl výrokem I., že se zamítá žaloba, že se určuje, že žalobkyně je spoluvlastnicí nemovitostí: pozemku p.č.st. 212, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [obec], [adresa], rodinný dům, pozemku p.č.st. 230, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če a pozemků p. [číslo] to vše v okrese [okres], katastrálním území Borek nad Labem, zapsané pro obec Borek na listu vlastnictví [číslo] přičemž její spoluvlastnický podíl činí ½, výrokem II., že se zamítá žaloba, že se určuje, že žalovaný je spoluvlastníkem nemovitostí: pozemku p.č.st. 212, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [obec], [adresa], rodinný dům, pozemku p.č.st. 230, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če a pozemků p. [číslo] to vše v okrese [okres], katastrálním území Borek nad Labem, zapsané pro obec Borek na listu vlastnictví [číslo] přičemž jeho spoluvlastnický podíl činí ½; dále rozhodl výrokem III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Žalobkyně se domáhala určení, že jsou společně se žalovaným podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to rovným dílem každý v rozsahu jedné poloviny. K tomu uvedla, že vlastníkem nemovitostí byla ke dni úmrtí [datum] matka účastníků, žalobkyně a žalovaný jsou jedinými dědici se stejnými dědickými podíly. Dne [datum] byly uzavřeny: nepojmenovaná smlouva podle § 51 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník mezi žalobkyní, žalovaným, matkou účastníků a [jméno] [příjmení] a darovací smlouva mezi matkou účastníků jako dárkyní a žalovaným jako obdarovaným, podle níž došlo ke vkladu vlastnického práva žalovaného do katastru nemovitostí. Podle nepojmenované smlouvy se žalovaný zavázal, že si darované nemovitosti neponechá ve svém vlastnictví, tyto prodá a ve smlouvě uvedeným způsobem naloží s kupní cenou, což však dosud neučinil. Žalobkyně darovací smlouvu považuje za neplatnou, neboť ve skutečnosti nešlo o darování. Z kontextu obou smluv je zřejmé, že vůlí matky účastníků bylo, aby žalovaný nemovitosti prodal a rozdělil kupní cenu mezi účastníky a [jméno] [příjmení]. Žalobkyně předmětnou žalobu podala s ohledem na současnou právní úpravu a závěry Krajského soudu v Praze ve věci sp. zn. 16 C 118/2016. Žalovaný jednak s odkazem na předchozí řízení (sp. zn. 16 C 118/2016) namítal překážku věci rozsouzené a pokud jde o darovací smlouvu, uváděl argumenty k tomu, že ji nelze považovat za neplatnou. 3. Soud prvního stupně učinil zjištění z obsahu spisu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 16 C 118/2016, kdy vycházel zejména z listin – příslušných smluv a svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (sestry matky účastníků). Námitku žalovaného ohledně nedostatku podmínky řízení (res iudicata) odmítl s tím, že v předchozí věci nedošlo k pravomocnému rozhodnutí soudu o otázce platnosti smluv z [datum], kdy odvolací soud se platností darovací smlouvy materiálně nezabýval a důvod pro zamítnutí žaloby shledal v nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Dále soud prvního stupně uzavřel, že vlastnické právo k nemovitostem na žalovaného přešlo zcela v souladu s vůlí matky účastníků na základě platné darovací smlouvy; nemohly proto tyto nemovitosti být ke dni její smrti v jejím vlastnictví a nemohly se stát aktivem dědictví. Proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s poukazem na ust. § 142 odst. 1, § 150 o.s.ř. a nepřiznal procesně zcela úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení, zejména s ohledem na okolnosti případu, kdy jde o spor vyvolaný postojem žalovaného, který nerespektuje přání matky účastníků vyjádřené v nepojmenované smlouvě z [datum]. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytýkala v prvé řadě to, že neposoudil nepojmenovanou smlouvu a darovací smlouvu jako jeden celek, respektive jako jednu smlouvu, čehož se od počátku domáhala. Neuvedl pak, jaké důvody jej vedly k oddělenému posouzení každé smlouvy samostatně. Přitom předmětem obou smluv je uspořádání majetkových vztahů matky účastníků pro případ její smrti a tyto smlouvy byly uzavřeny prakticky současně, tedy bezprostředně po sobě. Při posuzování obou smluv jako jednoho celku je pak podle názoru žalobkyně zřejmé, že darování nemovitostí bylo učiněno s příkazem jejich prodeje, s příkazem následného vydání celé kupní ceny dárkyni, respektive v případě její smrti před zaplacením kupní ceny s příkazem z kupní ceny darovat paní [jméno] [příjmení] 300 000 Kč a s příkazem vyplatit ze zbytku kupní ceny žalobkyni 50%. Takové darování je pak nutno posoudit ve smyslu tehdy platného občanského zákoníku jako neplatné, neboť takto nebylo umožněno obdarovanému nakládat s věcí jako vlastní a nebyla splněna podmínka bezplatnosti, jestliže primárním závazkem obdarovaného bylo nemovitosti prodat a celou kupní cenu vrátit dárkyni a jestliže byl dar poskytnut s několika příkazy s majetkovým významem. Kromě toho je neplatná darovací smlouva i pro rozpor s ustanovením § 628 odst. 3 obč. zák., neboť žalovaný se zavázal k plnění i po smrti dárkyně. Dále žalobkyně namítala, že měl soud vycházet ze správně zjištěných skutkových okolností případu, týkajících se vůle matky účastníků. Z úplného skutkového stavu totiž vyplývá, že úmyslem matky nebylo žalovanému nemovitosti darovat tak, aby k nim mohl řádně a neomezeně vykonávat vlastnické právo, nýbrž matka jednala s úmyslem rozdělit majetek po její smrti mezi oba účastníky (sourozence) rovným dílem a zároveň se vyhnout riziku exekucí, které by mohly být vedeny na nemovitosti z důvodu dluhů žalobkyně. Z tohoto důvodu je takové jednání neplatné jednak pro obcházení zákona (§ 39 obč. zák.), ale hlavně nutno podle žalobkyně situaci právně posoudit tak, že se jednalo o právní úkon simulovaný a tudíž neplatný ve smyslu § 3 obč. zák. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1869/2003 poukazovala na to, že taková simulace může být i relativní, a to tehdy, jestliže jednající předstírají určitý právní úkon, ve skutečnosti ale uzavírají právní úkon jiný. V takovém případě jde jednak o předstíraný (simulovaný) právní úkon a jednak o zastřený (disimulovaný) právní úkon. Při relativní simulaci může být zastřený právní úkon platný, má-li jinak všechny potřebné náležitosti. Přitom rozhodující je to, co strany skutečně chtěly, nikoliv to, co předstíraly. Navrhovala proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení. 5. Žalovaný se odvolal proti výroku o nákladech řízení. Uváděl, že zde není důvod pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. Žalovaný byl ve sporu plně úspěšný a nemůže být přičítán k jeho tíži způsob, který žalobkyně zvolila opakovaně k ochraně svých práv soudní cestou, za to musí nést odpovědnost žalobkyně. Podstatným je pouze fakt, že žalobní návrh žalobkyně byl zcela nedůvodný. Dále poukazoval na to, že mu soud prvního stupně nedal možnost vyjádřit se k užití moderačního práva podle § 150 o.s.ř. a tím jej poškodil na jeho právech. Navrhoval, aby odvolací soud výrok o nákladech řízení změnil tak, že mu přizná plnou náhradu nákladů řízení. 6. K odvolání žalobkyně se žalovaný vyjádřil tak, že považuje rozhodnutí soudu, pokud jde o věc samu, za věcně správné a navrhoval proto jeho potvrzení. 7. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, č. j. 20 Co 87/2021-143 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to každý v rozsahu jedné poloviny vzhledem k celku. O nákladech řízení pak rozhodl tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 269 132,50 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 238 128 Kč. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud shledal u žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neztotožnil se však s jeho závěrem, pokud jde o obsah uzavřených smluv, kdy, na rozdíl od soudu prvního stupně, posoudil smlouvu nepojmenovanou i smlouvu darovací jako jeden celek s tím, že jde o platná ujednání, vyjadřující vůli smluvních stra, kdy platnost smlouvy darovací byla podmíněna platností smlouvy nepojmenované – k darování nemovitostí došlo za podmínky, že tyto budou žalovaným prodány a s výtěžkem bude naloženo podle vůle dárkyně; její nesplnění pak znamenalo naplnění rozvazovací podmínky, což mělo za následek obnovení dřívějšího právního stavu. S tímto právním posouzením odvolací soud účastníky seznámil, a protože bylo s ohledem na tento jeho závěr třeba zkoumat, proč nedošlo ke splnění oné podmínky, tj. k realizaci prodeje, zda tomu například bránily nějaké objektivní důvody, byl žalovaný ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. poučen, aby k této skutečnosti doplnil potřebná tvrzení a navrhnul důkazy. A protože v řízení nevyšly najevo žádné překážky bránící v přiměřené době prodeji darované nemovitosti, uzavřel odvolací soud, že byla naplněna rozvazovací podmínka