7 C 196/2022-27 — Okresní soud v Mělníku

Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 2 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], a. s., [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou. Jelikož žalobkyně nedisponuje listinami prokazujícími uzavření smlouvy o zápůjčce, požaduje po žalované toliko nárok na vrácení zaslané částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl soud, za souhlasu účastníků, ve věci dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za odpovídající skutkovému závěru: Žalovaná dne [datum] požádala právní předchůdkyni žalobkyně o půjčku, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bankovním převodem půjčku ve výši 2 000 Kč, čímž se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) vydat. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni, na kterou byla příslušná pohledávka postoupena, částku 2 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení /zjištěno ze žádosti o půjčku na č. l. 14, výpis z podnikatelského konta [jméno] [příjmení] spořitelny na č. l. 13 Právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky dle § 1879 a násl. o. z. ze dne [datum] na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována /zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky na č. l. 12 spisu/. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], který jí byl odeslán dne [datum] /zjištěno z předžalobní výzvy na č. l. 15 a z podacího archu na č. l. 16 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. Pokud je o úrok z prodlení, žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě ve lhůtě splatnosti do [datum]. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od následujícího dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši 8,5 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tak, jak je žalobkyně uplatnila. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I. a II. rozsudku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu (převzetí věci, výzva k plnění a sepis žaloby) ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS.