7 C 239/2022 — Okresní soud v Mělníku

Předmětem řízení je peněžité plnění ve výši 6 400 Kč z titulu smlouvy o úvěru. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný a [právnická osoba] Finance, s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to bezhotovostním bankovním převodem na účet žalovaného. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně, kde se žalovaný registroval zadáním osobních údajů. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 400 Kč nejpozději do [datum], což neučinil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaný se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil. Soud v této věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci byli vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žalobkyně sdělila, že s tímto postupem souhlasí, žalovaný se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] to pomocí prostředků komunikace na dálku (internet), kdy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného kopií jeho občanského průkazu. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaný, peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr právní předchůdkyně žalobkyně vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč do [datum] RPSN byla sjednána ve výši 1916 %. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a upozornila ho na možnost soudního vymáhání. Žalovaný netvrdil, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný je však právní předchůdkyni žalobkyně řádně a včas nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh neuhradil řádně a včas, jak bylo sjednáno ve smlouvě, dostal se s plněním své povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tak jak ho žalobkyně uplatnila. Soud však nevyhověl žalobkyni ohledně nároku na zaplacení částky ve výši 1 400 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru. Z obsahu smlouvy je zřejmé, že tento poplatek v souvislosti s poskytnutím úvěru představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. Lze tedy konstatovat, že poplatek za poskytnutí úvěru svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činila výše úroku za poskytnutí jistiny úvěru splatného jednorázově za 30 dní 1 400 Kč, tj. 384 % ročně. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]), se pohybovaly v prosinci 2016 okolo 11 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši zhruba padesátinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z. S ohledem na výše uvedené soud v této části žalobu zamítl. Soud rovněž nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z poplatku za poskytnutí úvěru. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 837 Kč, přičemž tato částka představuje 56,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení za zastupování advokátem aplikoval § 14b a. t., neboť návrh na zahájení řízení posoudil jako tzv. formulářovou žalobu. Žalobkyně podala návrh na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu se např. jedná o sp. zn. 17 C 80/2022, 7 C 54/2022, 17 C 41/2022 a další) a předmětem řízení je částka nepřesahující výši 50 000 Kč. Lhůty k plnění ve výrocích I. a III. byly určeny podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.