9 C 53/2022-57 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 4 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] SLM [číslo], [země]) uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu zápůjčky ve výši 4 000 Kč převodem na účet, a žalovaný se zavázal jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky splatit nejpozději do [datum]. Žalovanému byla jistina zápůjčky poskytnuta, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 4 000 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 4 000 Kč, příslušenství se skládá z úroku z prodlení od [datum] (dne následujícího po splatnosti zápůjčky) do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států ES. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 6. Žalobkyně neprokázala, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, neboť z žalobkyní předložených listin – prohlášení pro stávajícího klienta /viz č. l. 11 spisu/ a dokumentu nazvaného„ [jméno] application info“ /viz č. l. 13 nelze uzavřít, že by byl prokázán jednoznačný projev vůle žalovaného k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť předložené listiny představují toliko dokumenty vytvořené ze strany právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně toliko prokázala, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne [datum] platbu ve výši 4 000 Kč /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 12, odpověď na dotaz ohledně majitele bankovního účtu na č. l. 55 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 7-10, její přílohu v elektronické databázi soudu [anonymizováno], oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 15, včetně doručenky/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne [datum] do 7 dnů od doručení výzvy, přičemž výzva byla podána [obec] poště k dopravě dne [datum] /viz předžalobní upomínku na č. l. 16, podací arch na č. l. 14 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”). 8. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky. 9. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 12. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně sice neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce, prokázala však, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného částku 4 000 Kč bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 4 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy o zápůjčce), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, kterou žalovaný ani k výzvě neuhradil, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni částku 4 000 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny. 13. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (omezené uplatněnou výší ze strany žalobkyně), avšak až od [datum], přičemž za období od [datum] do [datum] soud požadovaný úrok z prodlení zamítl. Žalobkyně podala předžalobní výzvu k poštovní přepravě dne [datum], s ohledem na domněnku doručení 3. pracovním dnem po odeslání (ust. § 573 o. z.) byla výzva doručena dne [datum], 7denní lhůta tak uplynula dne [datum], a od [datum] je žalovaný v prodlení. 14. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobkyně svůj nárok prokazuje. V daném případě sice žalobkyně neprokázala svá tvrzení ohledně uzavření smlouvy o zápůjčce, pro přiznání uplatněného nároku ve výši poskytnuté jistiny však postačilo tvrzení žalobkyně o poskytnutí peněžních prostředků bez právního důvodu z titulu bezdůvodného obohacení (jak navíc sama žalobkyně v žalobě alternativně navrhovala pro případ, neshledá-li soud platné uzavření smlouvy o zápůjčce). Ohledně požadovaného úroku z prodlení (určení okamžiku splatnosti) byl skutkový stav postaven najisto. Část žalobního návrhu (část požadovaného příslušenství) tak není zamítána z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na úhradu úroku z prodlení za období před splatností dluhu na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný. 15. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části (části příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jejich zaplac