9 C 63/2021-88 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou doručenou soudu dne [datum], kterou se domáhala po žalovaném zaplacení [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění svého návrhu v žalobě uvádí, že poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce s maximálním úvěrovým limitem ve výši [částka], a to na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum]. Žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal peněžité prostředky v celkové výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 5% z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně však ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si dále sjednaly roční úrokovou sazbu ve výši 22,68% a dále pojištění ve výši 3,34% z měsíční splátky úvěru. Žalovaný svému závazku vyplývajícímu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nedostál a dluh věřiteli neuhradil řádně a včas. Žalovanému byla v souladu se smlouvou o úvěru účtována smluvní pokuta za prodlení se splacením dluhu, a to do [datum] ve výši 8% z každé splátky, s jejíž úhradou se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů a dále od [datum] ve výši 0,1 % denně ze splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. Celková výše smluvní pokuty byla vyčíslena na částku [částka]. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] od úvěrové smlouvy odstoupila s účinností k [datum]. K tomuto dni se stal dluh žalovaného v celkové výši [částka] splatným, z toho [částka] představuje jistinu, [částka] představuje úroky, [částka] představuje pojistné, [částka] představuje náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínky a [částka] představuje smluvní pokutu za prodlení. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu. Ke dni podání žaloby žalovaný zaplatil toliko částku [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud v této věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Účastníci byli vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již ve svém návrhu a žalovaný se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. 4. Soud uvádí, že se v tomto případě jedná o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle čl. 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost pro věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států. Podle čl. 4 bodu 1 nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalující strany je z pohledu nařízení irelevantní. [příjmení] žalující tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. V dané věci je navíc s ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy dána též výlučná mezinárodní příslušnost soudu státu dle bydliště žalovaného (tedy soudu České republiky) dle čl. 18 bodu 2 nařízení Brusel I bis. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem České republiky a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. 5. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru s [právnická osoba], a.s., sídlem [adresa]. Jak vyplývá z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], k [datum], tj. ke dni účinnosti přeshraniční fúze, přešel veškerý majetek, dluhy, práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů [právnická osoba] na žalobkyni. Na straně žalobkyně je tak dána aktivní legitimace. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru ve formě úvěrového rámce s maximálním úvěrovým limitem ve výši [částka], a to na základě žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum]. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž měsíční splátka byla sjednána ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v měsíci, nejméně však ve výši [částka]. Jejich splatnost byla sjednána vždy k 10. dni v měsíci. Smluvní strany si dále ujednaly, že žalovaný je povinen platit pojištění, a to ve výši 3,34 % ze splátky úvěru a základní měsíční úrokovou sazbu ve výši 22,68 % /viz žádost /smlouva o poskytnutí úvěru a všeobecné úvěrové podmínky CETELEM ČR na č. l. 14 spisu/. Žalovaný v žádosti o úvěr v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že bydlí v nájmu, nesplácí žádné zápůjčky či úvěry u jiných společností, nemá žádnou vyživovací povinnost k jiné osobě, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako dělník (automechanik, frézař, elektrikář). Jako svůj pravidelný měsíční příjem žalovaný uvedl částku [částka], přičemž mezi výdaje zahrnul pouze náklady na bydlení ve výši [částka] /viz žádost/smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru na č. l. 14 spisu/. Žalovaný postupně prostřednictvím úvěrové karty čerpal úvěr ve výši [částka], kterou ovšem splácel jen částečně a žalobkyni dosud řádně a včas neuhradil [částka]. Z toho [částka] představuje jistinu, [částka] představuje úroky, [částka] představuje pojištění, [částka] představuje náhradu nákladů za vymáhací proces a [částka] představuje smluvní pokutu. /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 18 – 24 spisu/. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně odstoupila od smlouvy a neuhrazený dluh se stal ke dni [datum] splatným /viz odstoupení od smlouvy na č. l. 26 spisu/. Žalobkyně žalovaného naposledy k úhradě dluhu vyzvala dopisem ze dne [datum] /viz dopis na č. l. 25 spisu/. 7. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], ovšem dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, ohledně této povinnosti, neunesla. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru od žalovaného sice vyžádala infromace ohledně jeho bytových a majetkových poměrů, nicméně již neuvedla, jakým způsobem získané informace ověřila. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že jeho pravidelným měsíčním příjmem je mzda ve výši [částka], avšak tento příjem právní předchůdkyně žádným způsobem neověřila, například doložením pracovní smlouvy či výplatních pásek. Žalovaný v žádosti o úvěr dále uvedl, že bydlí v nájmu s tím, že jeho náklady na bydlení představují měsíčně částku [částka], přičemž žádné další náklady neuvedl. Právní předchůdkyně žalobkyně ani zde nepožadovala žádné doklady, jako např. nájemní smlouvu, výpisy z účtu, apod. Zároveň právní předchůdkyně žalobkyně nechala bez povšimnutí ostatní nutné výdaje, jako jsou např. běžné výdaje na potraviny, ošacení, léky, dopravu. Tyto výdaje pak při zkoumání bonity žadatele nijak nezohlednila. 8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a to zejména podle následujících ustanovení: 9. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode d