10 C 156/2023-34 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 19 958,55 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel po posouzení jeho úvěruschopnosti dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 22 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem ve výši celkem 18 894 Kč (jenž se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku) v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 921 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 22 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 9 000 Kč. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 19 958,55 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 17 476,84 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 17 476,84 Kč za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 2 481,71 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného úroku ve výši celkem 15 437,04 Kč (součtu nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku za dobu trvání smlouvy 1 329,36 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 8 405,79 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 594,16 Kč, inkasního poplatku 3 087,85 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 17 476,84 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 1 019,88) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 15 437,04 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 798,91 Kč, a následně běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 15 437,04 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) po posouzení jeho úvěruschopnosti dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 22 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s celkovým poplatkem ve výši celkem 18 894 Kč (jenž se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku) v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 921 Kč RPSN činila 272,44 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně /viz smlouvu o úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 22 000 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Dle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 13. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec až do výše 22 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluveným kapitalizovaným úrokem (poplatkem za poskytnutí úvěru) vrátit v 14 pravidelných měsíčních splátkách. Soud však shledal smluvní ujednání o sjednání celkového úroku ve výši 18 894 Kč za neplatné z důvodu zjevného porušení dobrých mravů ve smyslu ust. § 588 o. z. 14. Soud posoudil veškerou ve smlouvě sjednanou úplatu v souvislosti s poskytnutím úvěru (smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek) toliko jako další formu sjednaného (kapitalizovaného) úroku, neboť v souvislosti s poskytnutím úvěru představovala úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k ust. § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). Dle výpočtu soudu činil sjednaný smluvní úrok za dobu trvání smlouvy 85,88 % při poskytnutí jistiny ve výši 22 000 Kč a povinnosti vrátit celkem 40 894 Kč do 14 měsíců ({ (40 894 / 22 000) - 1} × 100), roční úroková sazba by tak činila 73,61 % ({ (40 894 / 22 000) - 1} × 100) / (14 / 12). Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo (zá) půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) se pohybovaly k datu uzavření smlouvy [datum] ve výši okolo 6,97 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok ve výši 73,61 % ročně byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši zhruba desetinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z. 15. Nejvyšší možná výše sjednaných smluvních úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů, nejedná-li se o prodlení dlužníka převyšující 90 dní), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, že„ Lze připustit, že u (zá) půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od (zá) půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není mož