15 C 279/2023-75 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila k soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 15 157,64 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela po posouzení jeho úvěruschopnosti dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit s poplatkem ve výši celkem 12 888 Kč (jenž se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku) v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 15 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když uhradila celkem pouze 2 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Pohledávka byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 15 157,64 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 14 008,91 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 14 008,91 Kč za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 148,73 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného úroku ve výši celkem 12 351,17 Kč (součtu nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku za dobu trvání smlouvy 1 329,36 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1 255,87 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 822,89 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč, inkasního poplatku 2 506,37 Kč a postoupeného smluvního úroku od [datum] do [datum] ve výši 472,08 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 14 008,91 Kč za období [datum] do [datum] ve výši 369,80 Kč, a následně běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 14 008,91 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uplatnila také nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 4. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) po posouzení jeho úvěruschopnosti dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet s celkovým poplatkem ve výši celkem 1 288 Kč (jenž se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku) v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč RPSN činila 272,44 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně /viz žádost o úvěr na č. l. 46 spisu, smlouvu o úvěru na č. l. 47 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 48 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 15 000 Kč, se splácením splátek se však dostávala do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek a dne [datum] dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz rámcová a dílčí smlouva o postoupení pohledávek vč. dodatku a příloh a seznamu postoupených pohledávek na č. l. 49-62 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 62 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 63 spisu, podací arch na č. l. 64 spisu/. Žalobkyně ve dnech [datum], [datum] a [datum] provedla úkony směřující k vymožení dlužné částky /viz výpis úkonů mimosoudního vymáhání na č. l. 69 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 65, 67 spisu, podací arch na č. l. 68 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 13. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalované jako úvěrované úvěrový rámec až do výše 15 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky se smluveným kapitalizovaným úrokem vrátit v 14 pravidelných měsíčních splátkách. Soud však shledal smluvní ujednání o sjednání celkového úroku ve výši 12 888 Kč za neplatné z důvodu zjevného porušení dobrých mravů ve smyslu § 588 o. z. 14. Soud posoudil veškerou ve smlouvě sjednanou úplatu v souvislosti s poskytnutím úvěru (smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek) toliko jako další formu sjednaného (kapitalizovaného) úroku, neboť v souvislosti s poskytnutím úvěru představovala úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). Dle výpočtu soudu činil sjednaný smluvní úrok za dobu trvání smlouvy 85,92 % při poskytnutí jistiny ve výši 15 000 Kč a povinnosti vrátit celkem 27 888 Kč do 14 měsíců. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo (zá) půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) se pohybovaly k datu uzavření smlouvy [datum] ve výši 8,12 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok ve výši 73,64 % ročně byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši zhruba devítinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. 15. Nejvyšší možná výše sjednaných smluvních úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů, nejedná-li se o prodlení dlužníka převyšující 90 dní), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami zpravidla ne