15 C 295/2022-51 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobce se dne [datum] obrátil ke zdejšímu soudu s žalobou v doplněném znění, v níž uplatnil nárok na zaplacení částky ve výši 228 405 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnil zejména tím, že na základě smlouvy o nájmu poskytl žalovanému k užívání rodinný dům na adrese Bosyně 16, umístěného na pozemku parc. č. st. 17 v k. ú. Bosyně, obec Vysoká, a to spolu se zahradou o výměře 575 m² na pozemku parc. [číslo] v k. ú. Bosyně, obec Vysoká. Žalovanou částku tvoří dluh na nájmu, který žalovaný co do výše 161 745 uznal prohlášením dne [datum] a dále dluh na splátkách nájmu za období leden 2022 až červen 2022. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. V rámci příslušenství žalobce uplatnil nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z žalované částky od podání žaloby do zaplacení. 2. Usnesením soudu č. j. 15 C 295/2022-27 ze dne 4. 1. 2023 byla soudem připuštěna změna žaloby, kterou žalobce rozšířil žalovanou částku o další období neuhrazeného nájmu, a to až do listopadu 2022. 3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 6. Žalobce jako vlastník rodinného domu na adrese Bosyně 16 umístěného na pozemku parc. č. st. 17, a pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře 575 m², vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. Bosyně, obec Vysoká, vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník (dále jen„ dům“), uzavřel s žalovaným dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum], [datum] smlouvu o nájmu domu, na základě níž žalovaný užíval dům se zahradou v rozsahu vymezeném nájemní smlouvou, a měl povinnost hradit nájemné v pevné částce ve výši 6 000 Kč měsíčně, ve znění dodatku ze dne [datum] ve výši 7 000 Kč a ve znění dodatku ze dne [datum] ve výši 8 000 Kč spolu s náklady spojenými s nájmem domu (zálohy na elektřinu a vodné) v zálohové částce ve výši 3 110 Kč měsíčně od [datum], a to vždy do 15. dne v měsíci. Nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou od podpisu smlouvy do [datum] s možnou prolongací/viz nájemní smlouva na č. l. 2 spisu, dodatek ze dne [datum] na č. l. 18 spisu, dodatek ze dne [datum] na č. l. 19 spisu/. Žalovaný dne [datum] uznal dluh na nájemném vůči žalobci co do důvodu (dlužné nájemné za rok 2021) a výše 161 745 Kč a zavázal se dluh uhradit formou měsíčních splátek/viz uznání dluhu na č. l. 6 spisu/. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani na základě výzvy ze dne [datum] a nehradil ani smluvené nájemné a zálohy za následující období, tedy od ledna 2022 do listopadu 2022, proto žalobce od nájemní smlouvy odstoupil a žalovaného vyzval k vyklizení domu/viz výzva k zaplacení na č. l. 4 spisu, výpověď z nájmu na č. l. 5 spisu, splátkový kalendář na č. l. 21 spisu, přehled nájemného na č. l. 22 spisu, podací lístek a doručenka na č. l. 25 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 8. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 9. Podle § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 10. Podle § 2247 odst. 1 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Dle odst. 3 způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Dle odst. 4 si strany ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby. 11. Podle § 2293 odst. 1 o. z. nájemce odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel. 12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto předpisem je nařízení vlády č. 361/2013 Sb., podle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. 15. Soud vzal za prokázané, že žalobce sjednal se žalovaným nájemní smlouvu, na základě níž měl žalovaný povinnost hradit žalobci měsíčně nájemné a zálohy na související služby. Žalovaný však neuhradil sjednané nájemné řádně a včas a svůj dluh co do důvodu a výše 161 745 Kč výslovně písemně uznal. Za situace, kdy žalovaný vůči žalobci písemně uznal, že dluh určený co do důvodu i výše zaplatí, založil tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobci vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Uznáním dluhu totiž nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníka. V souzené věci tedy spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalovaném. Vzhledem k tomu, že žalovaný neexistenci dluhu netvrdil, nadto aby ji prokázal, považuje soud existenci dluhu ve výši 161 745 Kč v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou. Soud dále přiznal žalobci nárok na zaplacení částky 106 660 Kč představující dlužné nájemné za období leden 2022 až listopad 2022 a prokázané náklady spojené s vymáháním dluhu ve výši 87 Kč. 16. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 15 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého v druhém pololetí roku 2022 činila roční repo sazba stanovená Českou národní bankou 7 %. V této souvislosti soud uvádí, že žalobci přiznal nárok na úrok z prodlení, neboť poplatek z prodlení v souvislosti s nájmem bylo možné uplatňovat v souladu s § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, pouze do [datum]. 17. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 18. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který byl ve věci úspěšný, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 13 725 Kč Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 13 425 Kč a paušální náhrada hotových výdajů žalobce ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za úkon v podobě návrhu na zahájení řízení dle § 1 odst. 1, 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).