17 C 296/2022-36 — Okresní soud v Mělníku

Žalobou, soudu doručenou dne [datum], se žalobkyně vůči žalovanému domáhala vydání rozhodnutí o peněžitém plnění ve výši skladbě patrné z výrokové části I tohoto rozsudku. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu [číslo] jejíž přílohou a nedílnou součástí byly i její obchodní podmínky a jejímž předmětem byl operativní [anonymizováno 7 slov], [VIN kód] (dále jen„ předmětné vozidlo“ nebo jen„ vozidlo“). Vozidlo žalovaný dne [datum] převzal, zavázal se pod dobu [anonymizováno] měsíců hradit měsíční splátky leasingu ve výši 5 176,43 Kč a následně vozidlo vrátit ve stavu odpovídajícím běžnému opotřebení s tím, že maximální nájezd km pro toto vozidlo bude za kalendářní rok činit [anonymizována tři slova] a v případě jeho překročení bude za každý přejetý kilometr žalovanému účtována částka 1,50 Kč. Žalovaný vozidlo vrátil v souladu se smlouvou dne [datum] s nájezdem [anonymizována dvě slova] km. Nadlimitní nájezd v částce 10 572,38 Kč (5 825 * 1,50 = 8 737,50 + 21% DPH = 10 572,38 Kč) byl žalobkyní vyúčtován daňovým dokladem [číslo] splatným do [datum]. Žalovaný však svůj dluh žalobkyni dosud, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum] neuhradil. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o operativním leasingu [číslo] na dobu [anonymizováno] měsíců, jejíž přílohou a nedílnou součástí byly i obchodní podmínky smlouvy o operativním leasingu. Předmětem smlouvy bylo předmětné vozidlo s měsíčními splátkami leasingu a pojistného ve výši 5 176,43 Kč. Účastníci sjednali maximální počet km za dobu leasingu ve výši 20 000 Kč a dále sazbu za přejeté km nad tento limit v částce 1,50 Kč bez DPH /viz smlouva na č.l. 6, obchodní podmínky na č.l. 7-11, konkrétně článek [číslo] podmínek, splátkový kalendář na č.l. 13-14 spisu/. Žalovaný vozidlo jako nové dne [datum] převzal a v souladu se smlouvou dne [datum] vrátil se stavem kilometrů [anonymizována dvě slova] /viz protokol o předání na č.l. 12, protokol o vrácení na č.l. 16 Žalobkyně vyúčtovala nadlimitní nájezd kilometrů (přejeté kilometry) v částce 10 572,38 Kč včetně DPH (5 825 * 1,50 = 8 737,50 + 21% DPH = 10 572,38 Kč) a fakturou ze dne [datum] [číslo] se splatností ke dni [datum] vyzvala žalovaného k její úhradě /viz vyúčtování smlouvy na č.l. 17, faktura na č.l. 18 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 20 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na dobu 12 měsíců k užívání předmětné vozidlo a oproti tomu se se žalovaný zavázal hradit žalobkyni částku 5 176,43Kč měsíčně. Účastníci současně sjednali, že překročí-li žalovaný po dobu sjednaného užívání limit maximálního počtu kilometrů, uhradí žalovaný za každý kilometr přejetý přes tento limit žalobkyni částku 1,50 Kč bez DPH. Ačkoli žalovaný tento limit v rozsahu 5 825 kilometrů překročil a žalovaná nadlimitní nájezd v částce 10 572,38 Kč se splatností ke dni [datum] vyúčtovala, žalovaný svůj závazek uhradit nadlimitní nájezd dosud nesplnil. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Dle § 1721 o. z., ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Dle § 1723 odst. 1 o. z., závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Dle § 1724 odst. 1 o. z., smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Dle § 1725 o. z., je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Dle § 1746 odst. 1 o. z., zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Dle odstavce 2 strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Dle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle § 1759 odst. 1, věta prvá o. z., smlouva strany zavazuje. Dle § 1908 odst. 1 o. z., splněním dluhu závazek zaniká. Dle odstavce 2 dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo totiž prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena zákonem typově neupravená smlouva, která má co do základních pojmových znaků nejblíže ke smlouvě nájemní (§ 2201 a násl. o. z.). Na základě této smlouvy přenechala žalobkyně předmětné vozidlo žalovanému do užívání a žalovaný se za to zavázal hradit žalobkyni úplatu. Účastníci současně sjednali i maximální limit pro ujeté kilometry za dobu poskytnutí vozidla. Bližší obsah smlouvy účastníci dále vymezili odkazem na obchodní podmínky žalobkyně, v nichž se žalovaný vyjma dalšího zavázal pro případ překročení maximálního limitu ujetých kilometrů uhradit žalobkyni za každý takto ujetý kilometr částku [anonymizováno] bez DPH. Za situace, kdy bylo prokázáno, že žalovaný v rozsahu [anonymizována dvě slova] kilometrů maximální sjednaný limit překročil a dále, že v souladu se smlouvou žalobkyní vyúčtované nadlimitní kilometry neuhradil, nelze než uzavřít na to, že žalobkyně uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud v daném případě vycházel ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, která měla oporu v provedeném dokazování a která nebyla ze strany žalovaného při jeho totální pasivitě nikterak zpochybněna. Bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokázal skutečnosti rozhodné z hlediska vzniku a obsahu závazkového vztahu, jakož i skutečnosti rozhodné pro posouzení zda a v jakém rozsahu své povinnosti dostál. Vzhledem k tomu, že žalovaný nic z právě nastíněného netvrdil, natož aby prokázal, uložil mu soud povinnost k úhradě žalované částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.