17 C 311/2022-58 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 504 144,55 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 558 605 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši [anonymizováno] ročně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč a s případnými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 833 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 558 605 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 137 495 Kč (5 000 Kč + 15× 8 833 Kč). Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovanou částku 504 144,55 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 504 144,55 Kč (neboť účastníci si sjednali v čl. 3 smlouvy o úvěru přirůstání úroku, úroku z prodlení a poplatků k jistině), příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 26 764,10 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 28 044,91 Kč, vše kapitalizováno ke dni [datum], a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 4. Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 558 605 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši [anonymizováno] ročně, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč a poplatky dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 833 Kč RPSN činila [anonymizováno]. V článku 3.1 smlouvy si účastníci sjednali připisování úroku k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a v den uplatnění práva na okamžité splacení úvěru /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, standardní informace o spotřebitelském úvěru/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 558 605 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni [datum] splatným /viz oznámení o zesplatnění/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb v částce 137 495 Kč) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze zprávu o posouzení úvěruschopnosti klienta a kopii daňového přiznání žalovaného za rok [rok]. Dle údajů uvedených ve vyjádření měl žalovaný na pobočce žalobkyně uvést celkové příjmy ve výši 19 167 Kč měsíčně a výdaje ve výši 0 Kč měsíčně. Žalobkyně následně měla prostřednictvím interního výpočtu, vycházejícího z doloženého daňového přiznání„ stanovit“ příjem žalovaného v této výši. Ohledně výdajů s ohledem na uvedení nulové výše ze strany žalovaného žalobkyně vycházela z částky 6 150 Kč, představující výstup z interního ekonomického modelu pro potřeby dokladování úvěruschopnosti (pracujícího dle vyjádření žalobkyně se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení). Žalobkyně dále nezjistila žádné negativní skutečnosti z insolvenčního rejstříku ani z informací z CBCB o předchozí splátkové morálce klienta a z interní evidence klientů. Zároveň žalovaný měl uvést, že nehradí žádné další splátky. Při stanovení splátky nynějšího úvěru ve výši 8 833 Kč dospěla žalobkyně ke kladnému posouzení úvěruschopnosti, neboť po odečtení splátkového zatížení od příjmů klienta mělo klientovi zbývat dále 10 334 Kč k pokrytí životních nákladů klienta (19 167 Kč – 8 833 Kč), tedy částka převyšující„ vypočtené“ výdaje žalovaného ve výši 6 150 Kč /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 48, daňové přiznání žalovaného za rok [rok] na č. l. 45-47 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 14. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála. 15. Soud konstatuje, že žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, spokojila se toliko s uvedením vypočtené částky stanovené dle statistického modelu vytvořeného žalobkyní za situace, kdy žalovaný měl v rámci kontraktačního procesu uvést, že žádné výdaje nemá, přičemž žalobkyně tuto skutečnost nijak nepřezkoumávala. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, poněvadž není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska výdajových poměrů žalovaného neměla právní předchůdkyně žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad, přičemž stanovení výdajů dle určitého modelu uchazečů nemůže z logiky věci nahrazovat zjišťování skutečných údajů o příjmových a výdajových poměrech žalovaného, neboť by tím byl popřena základní podstata zkoumání úvěruschopnosti – poměřování skutečných poměrů (skutečných příjmů a skutečných výdajů) žadatele, přičemž uvedená povinnost má zejména zabránit poskytování úvěru v těch případech, kdy lze mít o splácení úvěru výrazné pochybnosti. Zároveň však nelze pominout fakt, že případné schvál