5 C 305/2023-46 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 19. 4. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 6. 10. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 9 951 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 29. 4. 2014 smlouvu [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč, obchodním úrokem ve výši 1 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet, a to jednak na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru, jednak z informací, které získala nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku ISIR. Právní předchůdkyně žalobkyně též kontaktovala telefonicky zaměstnavatele žalované ke zjištění její příjmové stránky a zohlednila též dostupné pohyby na bankovním účtu žalované v relevantním časovém období. Žalovaná zápůjčku obdržela, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když uhradila celkem pouze 7 449 Kč. Pohledávka byla dne 19. 4. 2018 postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 9 951 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 5 085 Kč a poplatky v celkové výši 4 866 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 085 Kč od 10. 6. 2015 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti obou účastníků, neboť se k jednání soudu nedostavili, ač byli k jednání řádně předvoláni, přičemž žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaná se nedostavila, aniž by se řádně a včas omluvila. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 29. 4. 2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla v hotovosti částku 10 000 Kč Tyto měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrokem ve výši 1 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč /viz smlouva o zápůjčce na č.l. 16 spisu, smluvní podmínky na č.l. 9 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 19. 4. 2018 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou z citované smlouvy uvedené v seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 27. 4. 2018 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 10-13 spisu, seznam postoupených pohledávek na č.l. 14-15 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č.l. 17 spisu/. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní výzvou ze dne 17. 2. 2023 /viz předžalobní výzva na č.l. 18 spisu, výpis z poštovního podacího archu na č.l. 19 spisu/. Žalovaná na předmětnou zápůjčku uhradila celkem částku 7 449 Kč /viz žalobní tvrzení/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni 29. 4. 2014 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 11. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o zápůjčce, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i zápůjčka dle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla z žalovanou tvrzených údajů, že získané informace ověřila nahlédnutím do BRKI, NRKI, SOLUS a ISIR, telefonicky kontaktovala zaměstnavatele žalované a že zohlednila pohyby na bankovním účtu, k těmto tvrzením však žádný důkaz nedoložila, když ani neuvedla, v jaké konkrétní výši měsíční příjmy a výdaje žalované zjistila. Soud má tedy za to, že ohledně těchto tvrzení neunesla své důkazní břemeno. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem zjistila a následně ověřila příjmy a výdaje žalované (např. předložením pracovní smlouvy, výplatní pá