7 C 119/2023 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila na drzejší soud žalobou, ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 36 428 Kč s příslušenstvím. Tento nárok vznikl žalobkyni na základě smlouvy o úvěru č [číslo] uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] Finance s.r.o., se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaný následně úvěr navýšil na částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 6 428 Kč do [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván a po celou dobu řízení před soudem zůstal pasivní. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru 5. Mezi právní předchůdkyní žalobkynině a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ve znění dodatku ze dne [datum] a dodatku ze dne [datum], na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 260,69 % p. a., a to 30 dnů. PRSN byla sjednána ve výši 1 4066,20 % /viz smlouvu o úvěru ze dne [datum] na č. l. 13 – 14 spisu, smlouvu o úvěru ze dne [datum] na č. l. 15 – 16 spisu, smlouvu o úvěru ze dne [datum] na č. l. 17 – 18 spisu, obchodní podmínky v elektronické podobě v systému ISAS/. Žalovaný dne [datum] poukázal ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet] částku ve výši 1 Kč ve prospěch bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala ze svého bankovního účtu dne [datum] částku 13 000 Kč, dne [datum] částku ve výši 11 500 Kč a dne [datum] částku ve výši 5 500 Kč na bankovní účet žalovaného /viz výpis z bankovního účtu na č. l. 19 – 22 spisu, sdělení banky na č. l. 31 spisu/. Ohledně příjmů a výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zjistila z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], že počáteční zůstatek na účtu činil 4 418,47 Kč a konečný zůstatek činil 2 160,13 Kč. Žalovanému byly v tomto období připsány peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč od [právnická osoba], 30 000 Kč od [právnická osoba], 3 000 Kč od [právnická osoba], a.s. a 6 000 Kč od [právnická osoba]. Z bankovního účtu žalovaného byla odeslána v několika platbách částka v celkové výši 31 800 Kč ve prospěch [právnická osoba], a.s., 5 000 Kč ve prospěch [právnická osoba] a 2 000 Kč ve prospěch společnosti 69games /viz výpis z účtu žalovaného na č. l. 33 – 39 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Žalovaný byl k uhrazení dluhu opakovaně vyzván, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzva ze dne [datum] na č. l. 23 spisu, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] na č. l. 24, výzva k úhradě před podáním žaloby z [datum] na č. l. 25 spisu, podací lístek na č. l. 26 spisu, smlouvu o postoupení pohledávek v elektronické podobě v systému ISAS/. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému 11. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice chtěla s žalovaným, uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 30 000 Kč, a žalovanému měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit, smlouva o úvěru však nebyla platně sjednána. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného. Za popsané situace soud uzavírá, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, když se rozhodla žalovanému půjčit peněžní prostředky v poměrně vysoké výši (30 000 Kč) i přesto, že měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, ze kterého jednoznačně vyplynulo, že žalovaný čerpal ve vysoké výši také další úvěry a nemalou část svých příjmů používal na sázky. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splatit. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno důkazní, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála, neunesla. Pro absenci důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána. Pokud pak zkoumána byla, nebyla dle soudu vyhodnocena správně. 16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které