7 C 226/2023-44 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím uvedeným shora ve výroku I. tohoto rozsudku. K tomu uvedla, že žalovaný a společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne [datum] smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 16 000 Kč. Tuto měl žalovaný vrátit do [datum]. Uvedenou částku žalobkyně žalovanému poskytla dne [datum], žalovaný však dosud neuhradil ničeho, a to i přesto, že byl o úhradu dlužné částky upomínán. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na společnost [právnická osoba], která ji následně postoupila na žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen„ o. s. ř.“), s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ve stanovené lhůtě se účastníci nevyjádřili, podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání tak byly splněny. 4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu, který je shodný se skutkovými zjištěními: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na základě které měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout částku 16 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do 30 dnů od jejího poskytnutí (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru z [datum], č. l. 13, smlouvy o uživatelském účtu ze dne [datum], č. l. 18, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. l. 25). Žalobkyně tuto částku poskytla dne [datum] (zjištěno z výpisu z účtu č. l. 17) na účet vedený na jméno žalovaného (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného č. l. 41). Tato pohledávka byla postoupena smlouvou z [datum] na společnost [právnická osoba] (zjištěno z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], č. l. 35, včetně přílohy č. l. 36) a dále smlouvou ze dne [datum] na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], č. l. 22, včetně přílohy č. l. 24), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z [datum], č. l. 27, zjištěno z podacího lístku na č. l. 21 spisu). 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZoSÚ“). 6. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 5 odst. 3 ZoSÚ na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168. 10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Po právní stránce soud smlouvu, kterou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli, posoudil jako smlouvu nepojmenovanou, která je svým obsahem nejblíže smlouvě o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a od níž se liší toliko tím, že žalovaný nebyl povinen vrátit poskytnutou peněžní částku s úroky. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavírala jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ZoSÚ, soud posoudil smlouvu též podle ustanovení tohoto zákona. Žalobkyně tak byla povinna žalovanému poskytnout částku 16 000 Kč, což učinila. Žalovaný byl povinen tuto částku vrátit bez jakýchkoliv úroků či poplatků, podle § 5 odst. 3 ZoSÚ tak právní předchůdkyně žalobkyně nebyla povinna zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný byl proto povinen právní předchůdkyni žalobkyně částku 16 000 Kč ve smluvené lhůtě vrátit, což však neučinil. Aktivní legitimace žalobkyně je dána, neboť na ni byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že žalobkyně splnila všechny své smluvní i zákonné povinnosti, žalovaný je s úhradou svého peněžitého dluhu v prodlení a v řízení nevyšlo najevo, že by za toto prodlení nebyl odpovědný, soud přiznal žalobkyni též úroky z prodlení ode dne následujícího po dni, kdy měl žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit, tedy ode dne [datum]. Výši úroků z prodlení určil soud podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.). 14. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 o. s. ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů spojených se zastoupením žalobkyně. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí při tarifní hodnotě 16 000 Kč (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“) částku 300 Kč (§ 14b odst. 1 AT). Soud žalobkyni přiznal náhradu odměny za převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), výzvu k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) a návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) AT). Ke každému z těchto úkonů právní služby přiznal soud žalobkyni paušální náhradu hotových výdajů jejího právního zástupce ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 AT). Soud naopak žalobkyni nepřiznal náhradu za vyjádření z [datum], neboť jím sice žalobkyně reagovala na výzvu soudu, avšak pouze k doložení listin, které nebyly přiloženy již k návrhu. Tento úkon tak nebyl účelný v tom smyslu, že pokud by žalobkyně požadované listiny předložila již k návrhu, k výzvě soudu by nedošlo. Žalobkyně však má nárok pouze na náhradu nákladů řízení, které byly vynaloženy účelně. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, soud přiznal žalobkyni též náhradu této daně ve výši 252 Kč (21 % z 1 200 Kč). Celkem tak výše nákladů řízení žalobkyně činí 2 252 Kč. Pro úplnost soud dodává, že soud postupoval podle § 14b při určení výše odměny za jeden úkon právní služby, a to vzhledem k tomu, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně podává žaloby v obdobných věcech, které se od sebe liší nikoliv podstatnými částmi textu, ale pouze údaji o jednotlivých uzavřených smlouvách. [obec] k plnění určil soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.). 15. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce třídenní, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.