19 C 10/2024-33 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 19 870 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil celkem pouze 14 050 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na zahraniční [právnická osoba] S.à.r.l., sídlem [adresa], a ta ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 19 870 Kč a na souhrnném poplatku 0 Kč. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 6. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí půjčky ve výši 20 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o půjčce na č. l. 14 spisu/. Dle článku 1 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 53 týdnů 206,80 %. V článku 5 smluvních podmínek bylo stanoveno, že splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky /viz smluvní podmínky smlouvy o půjčce na č. l. 23 Právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], postoupila výše uvedenou pohledávku uvedenou v příloze [číslo] – seznamu postoupených pohledávek smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na zahraniční [právnická osoba] S.à.r.l., sídlem [adresa], a ta ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni /viz smlouvy o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR/. Oznámení o postoupení pohledávky bylo vždy žalovanému dopisem oznámeno /viz dopisy na č. l. 15-16, včetně podacích archů/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 28, včetně podacích archů/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 7. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a ust. § 164 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010. 8. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. 9. Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ust. § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 10. Pro úplnost soud uvádí, že z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k ust. § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. Lze tedy konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 13 920 Kč, za poskytnutí jistiny 20 000 Kč, která měla být vrácena ve splátkách po dobu 53 týdnů. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých 53 týdnů, činila by výše úroku více než 60 % jistiny ročně (za dobu 53 týdnů 69,60 % jistiny). Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 53 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží ostatně i výše roční procentní sazby nákladů, která činila 206,80 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]), se pohybovaly ke dni [datum] okolo 13 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako„ souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na [webová adresa]). 11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud