12 C 107/2025-86 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 22. 4. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 23 377,46 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), se sídlem , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne 8. 11. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr ve výši 23 677,46 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , VS , var. symbol, . Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 15. 1. 2025. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnutí peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, kdy toto vedlo ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně žádost zvážila, ověřila identitu, vlastnictví bankovního účtu a úvěruschopnost žalovaného. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žalovanému byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi dotčenými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami a následně i předžalobní upomínkou odeslanou dne 14. 2. 2025.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu konané dne 30. 9. 2025, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se neodstavil bez omluvy. Soud tedy podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených, označených a předložených důkazů.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:V řízení bylo prokázáno, že dne 8. 11. 2018 byl v systému právní předchůdkyně žalobkyně vygenerován návrh smlouvy o úvěru, na základě které měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, (jehož disponentem byl žalovaný) a žalovaný měl tento úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem za výběr nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší. Úroková sazba měla činit 0,2833 % denně a RPSN měla činit 262,91 %, návrh smlouvy nebyl podepsán ani právní předchůdkyní žalobkyně ani žalovaným /viz smlouva o úvěru na č. l. 13-14 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 15-16 spisu, obchodní podmínky na č. l. 17-21 spisu, loan application info na č. l. 22 spisu, přehled čerpání na č. l. 23-50 spisu, sdělení banky na č. l. 78-79 spisu/. Pohledávka za žalovaným měla být postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 v souvislosti s dodatkem č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18. 11. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 2. 2025 /viz smlouva na opakovaném postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek včetně seznamu pohledávek na č. l. 52-64 spisu, dodatek č. 2 ke smlouvě na č. l. 51 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 66 p. v. spisu, podací lístek na č. l. 67 spisu/. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne 14. 2. 2025 /viz faktura na č. l. 65 spisu, předžalobní výzva na č. l. 66 spisu, podací lístek na č. l. 19 spisu/.5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní, ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 8. 11. 2018 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze prostý text takové smlouvy, který ovšem neobsahoval elektronický podpis žalovaného ani právní předchůdkyně žalobkyně, stejně jako ostatní dokumenty k tvrzené smlouvě náležející. Smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádný záznam o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Předloženými důkazy proto nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin, když v elektronické verzi textu smlouvy není patrný žádný podpis.6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva ve znění listin na č. l. 13-14 spisu, nemohl by jí soud posoudit jako platně uzavřenou, když nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že její právní předchůdkyně tuto ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného. Dále uváděla, že její právní předchůdkyně lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Soud ovšem dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by skutečně provedla porovnání příjmů a výdajů žalovaného, když ani neuvedla, jaké konkrétní příjmy a výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zjistila a jakým způsobem je ověřila. Nelze tak uzavřít, že právní předchůdkyně svou povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění splnila.7. V neposlední řadě však soud nemá v řízení za prokázané, že skutečně došlo k jakémukoli čerpání finančních prostředků ze strany žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytovány finanční prostředky z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Soud si dotazem na příslušný bankovní ústav ověřil, že bankovní účet uvedeného čísla byl veden na žalovaného, jakožto majitele účtu. Z žádných důkazů však potom nevyplývá, že by byly na daný účet jakékoli prostředky zaslány. Žalobkyně předložila k důkazu tabulku a interní potvrzení o vyplacení úvěru, které má čerpání dokazovat, nejedná se ovšem o výpis z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně, nýbrž o jednoduchou tabulku zpracovanou v počítačovém programu, z níž není možné žádné odesílání prostředků na konkrétní bankovní účet dovodit a současně ani z interního potvrzení o vyplacení úvěru není zřejmé, že žalovaný částky skutečně obdržel /viz přehled čerpání na č. l. 23-50 spisu/.8. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a žádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně násl