Okresní soud v Mělníku 10 C 119/2026-41 – Náklady řízení

Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve lhůtě do , datum, . Společně s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 % z jistiny, jehož kapitalizovaná výše činí , částka, , poplatek za volitelnou službu „Expresní pojednání žádosti“ ve výši , částka, a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, jehož kapitalizovaná výše činí , částka, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně www.uveracek.cz. Totožnost žalovaného byla ověřena z poskytnuté fotokopie občanského průkazu a lustrací dokladu v databázi Ministerstva vnitra. Žalovaný úvěr čerpal dne , datum, , avšak ve lhůtě splatnosti jej žalobkyni nesplatil. Žalovanou částku , částka, s příslušenstvím představuje jistina ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatky za volitelné služby ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, , a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení. I přes výzvu žalobkyně žalovaný doposud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:4. Žalovaný do , datum, provozoval podnikatelkou činnosti jako osoba zapsaná v živnostenském rejstříku pod identifikačním číslem , hodnota, se sídlem na adrese , adresa, , PSČ , adresa, , s předmětem podnikání opravy silničních vozidel/viz výpis ŽR na č. l. 30 spisu/. Žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní „smlouvu o úvěru“, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout , částka, výlučně na rozvoj podnikání žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 35% měsíčně z výše jistiny, s poplatkem za službu „expresní projednání žádosti“ ve výši , částka, a s úrokem z prodlení ve výši 0,5% denně z celkové dlužné částky po prvních 90 dnů prodlení, a to ve lhůtě do 30 dnů od poskytnutí jistiny/viz smlouva o úvěru na č. l. 8-9 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 11-15 spisu, zásady ochrany osobních údajů na č. l. 16-17 spisu, ceník na č. l. 18 spisu, kopie OP na č. l. 19 spisu/. Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, částku ve výši , částka, /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 20 spisu, sdělení banky na č. l. 38 /. Žalovaný ničeho neuhradil a následně byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla odeslána dne , datum, , se stanovením třídenní lhůty k dobrovolnému plnění /viz výzva k úhradě na č. l. 21 spisu, potvrzení o podání na č. l. 22 spisu/. Žalovaný v řízení netvrdil a ani jinak to nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Žalobkyně v řízení netvrdila, že by před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Soudu sice byla doložena listina „posouzení úvěruschopnosti č. , hodnota, “, ve kterém jsou příjmy odhadnuty na částku , částka, , za poslední 3 měsíce je však konstatováno, že příjem byl , částka, , , částka, a , částka, . Což v průměru nečiní ani , částka, . Běžné výdaje pak vyčísleny nejsou, ubytování je stanoveno na částku , částka, a splátky úvěru rovněž vyčísleny nejsou /viz posouzení úvěruschopnosti na č. l. 10 spisu/ Nic dalšího pak žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložila, ač k tomu byla soudem písemně vyzvána.6. Žalobkyně se z ústního jednání soudu řádně a včas omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu podle § 118a odst. 3 o. s. ř.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Podle odst. 2 má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.9. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.16. Přestože žalobkyně označila listinu, kterou se měl žalovaný zavázat ke splacení úvěru společně s poplatky a úroky za jeho poskytnutí jako smlouvu o podnikatelském úvěru, nelze přisvědčit tomu, že by žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy v pozici podnikatele. Žalovaný byl veden v živnostenském rejstříku jako podnikající fyzická osoba provozující řemeslnou živnost, to však neznamená, že veškerá právní jednání žalovaný činí jako podnikatel. Žalovaný jedná jako podnikatel, jedná-li v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně sama uvedla, že jejím předmětem činnosti je mimo jiné poskytování úvěrů, je tedy znalá poměrů a povinností vyplývající z poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je vždy povinna ověřovat údaje uvedené žadatelem o poskytnutí úvěru, stejně jako posoudit, zda žadatel o úvěr vystupuje v pozici podnikatele nebo spotřebitele a případně mu poskytnout spotřebitelskou ochranu. V případě žalovaného jediným údajem, který hovoří o poskytnutí podnikatelského úvěru je uvedení IČ a účel úvěru, avšak z těchto údajů nelze dovodit, že žalovaný jednal v rámci své podnikatelské činnosti. Pouhé uvedení identifikačního čísla podnikající fyzické osoby (IČ) na úvěrové smlouvě neznamená, že osoba ji uzavírající jedná v pozici podnikatele, neboť pokud by tomu tak bylo, šlo by o návod na obcházení ochrany spotřebitele tím způsobem, že by věřitel „donutil“ žadatele o úvěr požádat o živnostenské oprávnění, aby se vyhnul svým povinnostem vyplývajícím ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V tomto kontextu je třeba poznamenat, že pouhá skutečnost, že předmět plnění je hodnotný a že tato osoba má i určité podnikatelské zkušenosti a znalosti, neznamená, že nejedná jako spotřebitel (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Nezbývá než konstatovat, že žalovaný nevystupoval při uzavírání smlouvy v pozici podnikatele, neboť žalobkyně k této skutečnosti neměla žádných jiných tvrzení ani důkazů. Žalovaný by vystupoval v pozici podnikatele pouze pokud by se žalobkyni podařilo prokázat, že jednal v rámci své podnikatelské činnosti, avšak v tomto ohledu žalobkyně ničeho netvrdila, natož aby prokázala.17. V kontextu předmětné úvěrové smlouvy se uvedení IČ, bez jakékoliv další specifikace žalovaného jako podnikatele, jeví jako účelové jednání, kterým mělo dojít k derogaci poměrně přísné úpravy ochrany spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Takové jednání je třeba posoudit podle jeho pravé povahy v souladu s § 555 odst. 2 o. z., tedy jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako spotřebitel, resp. nebyl prokázán opak, na nějž se vztahují ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, včetně stanovené povinnosti poskytovateli spotřebitelského úvěru, žalobkyni, zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 86 ZoSÚ. Žalobkyně však k této skutečnosti ničeho netvrdila ani nedoložila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ.18. Žalobkyně tak poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku , částka, bez právního titulu (s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy) a došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, který je povinen jej vrátit. Soud proto přiznal žalobkyni částku , částka, odpovídající poskytnuté jistině včetně úroku z prodlení z této částky. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne , datum, . S ohledem na tří denní lhůtu, v níž žalobkyně žalovaného k úhradě vyzvala, se tak žalovaný dostal do prodlení dnem , datum, . Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).19. Ohledně požadavku na zaplacení částky , částka, , představující smluvní úrok v kapitalizované výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a poplatky za volitelné služby ve výši , částka, , soud žalobu zamítl, neboť úvěrová smlouva, o kterou by bylo možné uplatněné nároky opřít, je absolutně neplatná. Stejně postupoval ohledně uplatněného nároku na úroky z prodlení z této částky a předcházející datu prodlení žalovaného s úhradou bezdůvodného obohacení (výrok II).20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť poměrný úspěch žalobkyně (v rozsahu 50,16 %) odpovídá úspěchu žalovaného (v rozsahu 48,84 %).