Okresní soud v Mělníku 10 C 136/2026-63 – Neplatnost právního jednání

Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně (Ferratum Bank, p.l.c., se sídlem Tagliaferro Business Centre, Level 6, 14 High Street, Sliema SLM 1551, Malta později Multitude Bank p. l. c.) uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www.ferratum.cz) dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr v konečné výši , částka, , nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když úvěr nesplatila ke dni , datum, . Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku , částka, tvoří dlužná jistina ve výši , částka, , příslušenství se skládá z běžícího úroku z prodlení od dne následujícího po splatnosti do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:4. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (Multitude Bak p.l.c., ST Business Centre, 120 , jméno FO, , Gzira, GZR 1027, Malta, dříve Ferratum Benk p.l.c.) dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše , částka, a žalovaná se zavázala úvěr splácet s úrokem ve výši 146,95 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách alespoň v minimální výši, která činila , částka, nebo 13,41% z celkové dlužné částky, podle toho, která z těchto částek byla vyšší. RPSN činila 299,98 %. Totožné žalované byla ověřena z občanského průkazu žalované /viz smlouvu o úvěru na č. l. 7-8 spisu, standardní podmínky smlouvy na č. l. 9-17 spisu, standardní evropské informace na č. l. 18-25 spisu, kopie OP žalované na č. l. 33-34 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala postupně, kdy dne , datum, načerpala 20. , částka, , dne , datum, načerpala , částka, a dne , datum, načerpala , částka, , celkově tedy , částka, /viz potvrzení o čerpání na č. l. 26-28 spisu, data o čerpání na č. l. 31 spisu, faktura na č. l. 29 spisu, sdělení banky na č. l. 59/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek ve znění jejího dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou byla pohledávka vůči žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 35-45 spisu, dodatek č. , hodnota, na č. l. 46 spisu, seznam postoupených pohledávek dostupný v CEPR, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 47 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku včetně potvrzení o podání zásilky na č. l. 47 p.v. – 48 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Dle tvrzení žalobkyně tato postupovala dle výpočtu mezi doloženými příjmy a výdaji. Žalované byla ponechána částka ve výši 10 % mezi jejím příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činí , částka, . Žalobkyně půjčky poskytuje tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Dále měla žalobkyně žalovanou lustrovat v dostupných databázích. Z jakých konkrétních částek však žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela, již neuvedla. K žalobě přiložila tabulku z jejího interního systému, dle které měla být žalovaná zaměstnaná jako pokojská, servírka, která měla mít v době podání žádosti 2 vyživovací povinnosti s příjmem ve výši , částka, , její měsíční výdaje měli činit , částka, /viz tabulka na č. l. 30 spisu/. Jelikož tato tvrzení nebyla ničím doložena, soud nemohl učinit závěr, že žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala dostatečně, proti jí písemně vyzvala k doplnění jejich tvrzení a označení důkazů. Na výzvu však žalobkyně nereagovala. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.15. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalované), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaná měla úvěr čerpat v konečné výši , částka, , dle obsahu dokazování však soud zjistil, že žalovaná čerpala na jistinu pouze , částka, . Částka ve výši , částka, představuje žalobkyní uplatněnou náhradu účelně vynaložených nákladů (3 x , částka, ) a částka 18 479,34 představuje úrok za období čerpání. Tedy soud zde žalobu v rozsahu smluvních úroků a náhrady vynaložených nákladů zamítl.16. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu v celkové výši , částka, bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni právě částku , částka, odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.17. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 34,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,17 % a úspěchu žalované v rozsahu 32,83 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.