Okresní soud v Mělníku 14 C 83/2026-43 – Náklady řízení

Žalobkyně se obrátila dne 4. 2. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 17 870 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 24. 5. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání soudu předem omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila a žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 24. 5. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny v pravidelných měsíčních splátkách. RPSN činila 5529,83 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně ověřila totožnost žalované z předložené kopie občanského průkazu. Ohledně schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně vycházela z výpisů z účtu žalované za období od února do dubna 2024, ze kterých soud zjišťuje, že za období únor 2024 bylo připsáno na účet 29 320 a odepsáno 29 325 Kč, konečný zůstatek činil 37 Kč, za období březen 2024 bylo připsáno na účet 23 499 Kč a odepsáno 23 525 Kč, konečný zůstatek činil 10 Kč a za období duben 2024 bylo připsáno na účet 23 499 Kč a odepsáno 23 492 Kč, konečný zůstatek činil 16 Kč, tedy příjmy a výdaje žalované byly téměř totožné. Za rozhodné období měla žalovaná příjem z Úřadu práce ve výši v rozmezí cca od 15 000 do 18 000 Kč /viz smlouva o úvěru na č. l. 6-7 spisu, kopie OP a zdravotní kartičky žalované na č. l. 9-10, výpisy z účtu žalované na č. l. 15-20 spisu, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 11-13 spisu, příloha č. , hodnota, na č. l. 21 spisu, seznam na č. l. 21rub – 28 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala dne 24. 5. 2024 ve výši 10 000 Kč, se splácením se však dostala do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 23. 9. 2024 splatným /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 14 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 8 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2025 odeslanou dne 21. 10. 2025 /viz předžalobní upomínku na č. l. 31 spisu a podací lístek na č. l. 30 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.11. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované celkem 10 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. V případě žalované žalobkyně nedostatečným způsobem posoudila příjmy a výdaje žalované, když při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr vyšla pouze z běžných veřejných rejstříků a bankovních výpisů žalované, ze kterých však vyplývá, že příjmy a výdaje žalované jsou převážně totožné. Tyto skutečnosti pak žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované dostatečně nezohlednila. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná, když dle dikce zákona soud k této neplatnosti přihlédne z úřední povinnosti.19. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila, avšak souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti poskytovatele úvěru, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, a to po příjmové i výdajové stránce, neboť soud nemohl žalobkyni o nedostatku tvrzení a důkazů poučit při jednání dle ust. § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118 odst. 1, 3 o. s. ř.20. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované celkem 10 000 Kč. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení a povinností žalované je toto obohacení ve výši 10 000 Kč žalobkyni vydat. Z listin založených ve spisu vyplynulo, že žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. V řízení bylo prokázáno odeslání výzvy ze dne 19. 10. 2025, která byla předána k poštovní přepravě dne 21. 10. 2025, do dispozice žalované se tak dostalo dne 24. 10. 2025 (třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z.). Žalovaná byla povinna uhradit dluh z bezdůvodného obohacení dle výzvy do 3 dnů, tj. do 27. 10. 2025, ode dne následujícího, tedy od 28. 10. 2025 je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.21. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání smluvních úroků a smluvní pokuty. Soud proto žalobu ve zbývající části včetně příslušenství, zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).22. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla poměrně úspěšnější jen v nepatrné části (56 % ku 44 %).