17 C 240/2025-52 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne , datum, , v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, níž mohla žalovaná čerpat úvěr ve výši 50 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 500 Kč, a to vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena elektronicky, kdy zástupce žalobkyně telefonicky domluvil s žalovanou konkrétní podmínky úvěru, následně emailem zaslal heslo ke klientskému účtu na webových stránkách žalobkyně , Anonymizováno, . Smlouva byla podepsána SMS kódem, který je vygenerován na základě IP adresy, přesného času a data podpisu smlouvy a telefonního čísla žalované. Úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy zkoumána z prohlášení žalované, v němž žalovaná uvedla, že má příjem 43 500 Kč, náklady na bydlení činí 8 000 Kč, na domácnost 2 500 Kč a finanční závazky 2 000 Kč. Příjmové a výdajové poměry byly ověřovány z účtu žalované, z nějž žalobkyně zjistila, že má žalovaná příjem ve výši 159 939 Kč, výdaje na bydlení ve výši 0 Kč, náklady na domácnost ve výši 19 356 Kč a finanční závazky ve výši 5 468 Kč. Žalobkyně vypočetla, že žalované tak zůstalo 16 918 Kč. Žalovaná úvěr čerpala, dostala se však do prodlení s úhradou splátky splatnou dne , datum, . Žalovaná nereagovala na žádnou z upomínek zaslaných žalobkyní k úhradě dlužné částky, proto žalobkyně dne , datum, přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovanou částku představuje 50 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč za dvě upomínky podle článku V. odst. 5.4 smlouvy o úvěru. Žalovaná i přes předžalobní výzvu, doposud ničeho z dlužné částky neuhradila.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila a žalovaná se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se zavázala žalované poskytnout částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku společně s úrokem ve výši 90 000 Kč v pravidelných splátkách po 7 500 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci /viz předsmluvní informace na č. l. 7-9 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 10-12 spisu, kopie OP a cestovního pasu žalované na č. l. 47-49 spisu/. Žalobkyně převedla na bankovní účet žalované dne , datum, částku ve výši 50 000 Kč /viz detail pohybu – bezhotovostní platba na č. l. 13 spisu/. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu, prokazatelně dopisem odeslaným dne , datum, , jímž bylo žalované oznámeno zesplatnění dluhu /viz upomínka č. , hodnota, na č. l. 14-15 spisu, upomínka č. , hodnota, na č. l. 16-17 spisu, předžalobní výzva, zesplatnění úvěru + podací lístek na č. l. 19-20 spisu/. Žalovaná netvrdila ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradila nebo její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uvedla příjem ve výši 43 500 Kč a výdaje v celkové výši 12 500 Kč, které následně žalobkyně ověřila z účtu žalované, kdy dospěla k závěru, že příjmy žalované tvoří částku 159 939 Kč a výdaje na domácnost 19 356 Kč, finanční závazky 5 468 Kč. Žalobkyně učinila závěr, že žalované zbývá 16 918 Kč. Tvrzení žalobkyně však vykazují logický rozpor, neboť žalovaná tvrdila něco jiného, než zjistila žalobkyně a zároveň není zřejmé, z čeho učinila žalobkyně závěr o zůstatku žalované, když soudu ničeho k prokázání svých tvrzení kromě tabulek, které sama vytvořila, nedoložila. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, je namístě zdůraznit, že poučení soud poskytuje při jednání soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Poučené není možné poskytovat mimo rámec jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a neprobíhá korespondenčně. Vzhledem k tomu, se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, zbavila se tak možnosti být v rámci jednání poučena o povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a soud tak nemohl dospět k jinému závěru než, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována, neboť není zřejmé, na podkladě čeho vůbec žalobkyně dospěla k přesvědčení, že žalovaná bude schopna úvěr splácet.6. P o právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala na bankovní účet žalované částku ve výši 50 000 Kč na základě smlouvy o úvěru, žalobkyni se však nepodařilo prokázat, že by před jejím uzavřením řádně zkoumala úvěruschopnost žalované podle § 86 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč, na kterou žalovaná doposud ničeho neuhradila, přiznal soud žalobkyni nárok na neuhrazenou jistinu společně se zákonným úrokem z prodlení. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Žalobkyni se podařilo prokázat odeslání předžalobní výzvy dne , datum, s lhůtou k plnění do , datum, , která se dostala do dispozice žalované dne , datum, (§