Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 375 411,89 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě níž mu předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr ve výši 362 429 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku ve výši 10,29 % ročně splatit v 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 868 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 362 429 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 375 411,89 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 358 520,90 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 16 890,99 Kč a vedle toho požaduje žalobkyně jako další příslušenství běžící úrok z prodlení od dne , datum, , tedy ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 362 429 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně fixního úroku ve 10,29% ročně splácet dle obchodních podmínek a sazebníku v 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 868 Kč /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, standardní informace o spotřebitelském úvěru/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 362 429 Kč, se splácením splátek se však záhy dostával do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni , datum, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 377 627,72 Kč ve lhůtě do , datum, /viz výzvy k úhradě dluhu ze dnů , datum, a , datum, a oznámení o zesplatnění ze dne , datum, na č. l. 22-23 spisu a č. l. 25 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Aktuální jistina představuje částku 358 520,90 Kč /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 20/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedeného) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných databází jako BRKI, SOLUS, NRKI a dále si vyžádala od žalovaného zejména informace o jeho pracovním poměru, výši příjmů a výdajů, přičemž údaje poskytnuté žalovaným ověřila nahlédnutím na účet žalovaného, který vedla. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním bydlení, od , Anonymizováno, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , kde pobírá čistou mzdu 19 094 Kč a jeho měsíční výdaje činí 12 693 Kč /viz záznam o digitální aktivitě na č.l. 14-19 spisu/. Z výpisů z účtu žalovaného za období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, je zřejmé, že jeho jediným pravidelným příjmem byl za uvedené období příjem z pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, , a to částkách 17 360 Kč (4/24), 18 059 Kč (5/24) a 18 773 Kč (6/24), přičemž konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaný vykazoval buď v částce 0,- Kč (4, 6/24) nebo v částce 937,95 Kč (5/24) /viz výpisy z účtu na č. l. 58-61 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně z jí dostupných údajů nemohla z pohledu soudu bez důvodných pochybností uzavřít na to, že žalovaný bude, zejména s přihlédnutím k výši zůstatků na bankovním účtu, schopen poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách splácet, nicméně ničeho dalšího však nezjišťovala a úvěr žalovanému bez dalšího poskytla. Žalobkyně se dostavila k ústnímu jednání, při němž byla poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o doplnění tvrzení a důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně však žádných dalších tvrzení ani důkazů nenabídla a soud tak nemohl dospět k jinému závěru než, že úvěruschopnost žalovaného nebyla předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Pohledávky za žalovaným z obou úvěrových smluv byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, žalobkyně je tak aktivně věcně legitimovaná.14. Soud považuje za nutné nejprve připomenout, že smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty , Anonymizováno, , tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Z provedených důkazů však taková skutečnost nevyplývá. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, a to výpisy z účtu, nicméně již z nich bylo zřejmé, že nijak vysoké příjmy žalovaného zcela pokrývají jeho výdaje, když se zůstatky pohybovaly buď ve výši 0,- Kč nebo jedenkrát v částce necelých 1 000 Kč, která nemohla výši uvažované splátky úvěru uspokojit. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jednak z neúplných údajů o majetkových poměrech žalovaného, které navíc nesprávně vyhodnotila, a přesto mu bez dalšího úvěr poskytl. Soud proto došel k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, čímž právní předchůdkyně žalobkyně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ a redukce nároku žalobkyně na holou jistinu spotřebitelského úvěru.16. Ve věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě úvěrové smlouvy, kterou soud hodnotí s ohledem na výše uvedené, jako právní jednání absolutně neplatné, poskytla žalovanému 362 429 Kč. Aktuálně představuje jistina spotřebitelského úvěru částku 358 520,90 Kč a tento nárok soud žalobkyni také přiznal. Splatnost nároku nastala v návaznosti na oznámení o zesplatění úvěru, v němž právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k zaplacení mimo jiné i zbývající jistiny spotřebitelského úvěru ve lhůtě do , datum, . Žalovaný se tak dostal do prodlení dnem , datum, . Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I).17. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru, o niž by jinak bylo možné nárok na zaplacení částky 16 890,99 Kč coby smluvního úroku, opřít, je pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před jejím uzavřením absolutně neplatná (výrok II). Zároveň soud zamítl požadavek na zákonný úrok z prodlení za období předcházející prodlení žalovaného, tedy za období od , datum, do , datum, a v tomto směru odkazuje bod odůvodnění výše.18. V kontextu se shora uvedeným soud dále připomíná rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, ani plnění žalovaného na předmětný závazek nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně. Závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023-133 proto soud považuje shora citovaným rozhodnutím Soudního dvora EU za překonané.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud postupem podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 a § 155 odst. 1 téhož předpisu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 923,94 Kč, přičemž tato částka představuje 90 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5 %). Tyto náklady podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 017 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 358 520,90 Kč sestávající z částky 9 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu na vydání EPR, účast při jednání soudu dne , datum, ) a z částky 4 870 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 890 Kč ve výši 7 536,90 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.20. Soud pro úplnost podotýká, že při výpočtu náhrady nákladů řízení již nekalkuloval s podáním žalobkyně ze dne , datum, , neboť takového podání by nebylo třeba, pokud by samotnému návrhu na zahájení byla již od počátku věnována náležitá péče.