Okresní soud v Mělníku 19 C 102/2026-88 – Neplatnost právního jednání

Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (elektronického bankovnictví žalobkyně) dne , datum, smlouvu o úvěru č. 017025598R, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše , částka, , a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, (vyjma poslední splátky, jejíž výše byla sjednána na , částka, ). Žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, , nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze , částka, . Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovanou částku , částka, tvoří dlužná jistina ve výši , částka, , náhrada nákladů za odeslání upomínek v celkové výši , částka, , příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , vše kapitalizováno ke dni , datum, , a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího úroku z prodlení od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (elektronického bankovnictví) smlouvu o úvěru č. 017025598R včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše , částka, a žalovaný se zavázal úvěr splácet dle obchodních podmínek a sazebníku v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za odeslání upomínek v paušální výši , částka, za každou jednotlivou upomínku. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z předložené kopie občanského průkazu /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek č. l. 38, dohodu o ČSOB identitě č. l. 37/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, , se splácením splátek se však dostával do prodlení /viz výpis z běžného účtu žalovaného č. l. 19-22, záznam historie splácení spotřebního úvěru č. l. 23-28/, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni , datum, splatným /viz oznámení o zesplatnění č. l. 52/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku č. l. 50/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně uvedla, že žalovaný využil nabídku předschváleného limitu na neúčelový spotřebitelský úvěr s limitem , částka, se splatností 60 měsíců, tj. měsíční splátkou , částka, . Ohledně příjmů a výdajů žalobkyně vycházela z kontroly finanční toků na běžném (případně i jiném) účtu žalovaného vedeného u žalobkyně a čestného prohlášení žalovaného. Žalovaný deklaroval příjem ve výši , částka, , který byl ve výši , částka, zjištěn na základě transakcí na běžném účtu, kdy byl započten medián v posledních 5 měsících na běžném účtu, a to ve výši , částka, v dubnu 2024, , částka, v květnu 2024, , částka, v červnu 2024, , částka, v červenci 2024 a , částka, v srpnu 2024. Ohledně výdajů žalobkyně dospěla k částce , částka, , vycházela z průměrných pravidelných výdajů v posledních 5 měsících, a to inkasa, SIPA, trvalých příkazů a pravidelných jednorázových příkazů, a dále i k nepravidelným výdajům (medián 5 měsíců) – transakcím debetní kartou včetně výběrů z bankomatu, včetně nákladů na úvěrové služby – interních i externích. Žalobkyně však zjištěné výdaje (jejich konkrétní složení) blíže neupřesnila, odkázala toliko na výsledek provedeného výpočtu a údajů uvedených žalovaným (aniž by upřesnila, kde a jak žalovaný tyto údaje uvedl, a jak fakticky proběhl provedený výpočet, tedy aby uvedený postup v důsledku byl vůbec přezkoumatelný). Takto vypočtená platební kapacita vypočtená systémem žalobkyně činila , částka, , tedy dle výpočtů žalobkyně dostatečná kapacita pro poskytnutí úvěru se sjednanou měsíční splátkou , částka, . Soud však dále z předložených listinných důkazů zjistil, že žalovaný měl celkem , hodnota, úvěrových produktů se zjištěnými pravidelnými měsíčními splátkami ve výši , částka, , k tomu dále 2 kontrakty typu kreditní, úvěrové karty a stavební spoření (proměnlivá výše splátky) s celkovou výší úvěrových limitů , částka, (, částka, + , částka, ) /viz informace z , právnická osoba, na č. l. 29-31/, příjem žalovaného na běžném účtu v lednu 2024 sestával z příjmu ze zaměstnání ve výši , částka, (s poznámkou „Mzda 12/2023 – , jméno FO, “, a dále , částka, od Úřadu práce s popisem „PByd 12/23, PPPPřísp. 12/23, PPúHR R1“ ve výši , částka, . Obdobná situace byla uvedena i v následujících měsících (navíc s příjmy ve výši cca 16 000 měsíčně s poznámkou „GTH zař. Škol. Strav.s.“, kdy větší část příjmů (z kterého patrně žalobkyně vycházela jakožto ze vstupní hodnoty) pocházela vždy od Úřadu práce a patrně tak činila toliko příspěvky z dávek sociálního zabezpečení. Dalším příkladem může být například zjišťovaný příjem za měsíc srpen 2024, kdy žalobkyně vycházela ze zjištěné částky , částka, , přičemž dle předloženého výpisu z účtu byly uvedeny příjmy převod na účet , částka, od „, jméno FO, “, , částka, od společnosti BIDFOOD CZECH REP. s poznámkou „MZDA 2024/7 – , jméno FO, “, příchozí úhrada od osoby „, jméno FO, “ ve výši , částka, , dále příchozí úhrada od ÚP – KP v Příbrami s poznámkou „PBYD 7/24, PPPřísp 7/24, PPÚhr r17“ ve výši , částka, , dále , částka, od „GTH zař. Škol.strav.s9“ bez poznámky, a nakonec vklad hotovosti na účet žalovaným ve výši , částka, , není tak ani jasné, jak žalobkyně dospěla pro stanovení příjmu ve výši , částka, /viz předložené výpisy z účtu žalovaného na č. l. 69-77 spisu/. S ohledem na výše uvedené (a faktickou nemožnost přezkoumat jak příjmovou, ale zejména výdajovou stránku žalovaného) má tak soud významné pochyby o správnosti procesu zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně – toliko skutečnost, že žalovaný toliko uvedl určité údaje při žádosti o poskytnutí úvěru neznamená, že se jedná o údaje pravdivé. Ani skutečnost, že na bankovním účtu žalovanému docházelo k i poměrně vysokým obratům (přičemž lze předpokládat, že bankovní účet žalovaného byl používám jako platební místo a místo pro transakce různých osob) neznamená, že lze uvedené údaje bez dalšího převzít, zejména za situace, kdy není ani jasné, o jaké příjmy (a výdaje) se vlastně jednalo (přičemž s ohledem na skutečnost, že významnou část příjmů byla vždy zasílána od Úřadu práce, tak má soud za to, že se patrně jednalo o nějakou formu dávek sociálního zabezpečení, tedy se nejednalo o „příjmy“ bez dalšího použitelné pro účely hrazení úvěru). Soud konstatuje, že pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření není možné dle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě dostatečných informací, a soud z nich může vycházet pouze za situace, že soud nemá o jejich správnosti významnějších pochyb, které však soud v nynějším případě má. Pakliže soud má o uvedených skutečnostech pochyby, avšak žalobkyně není schopna uvedené původně posuzované listiny doložit a blíže objasnit (dle jejího vyjádření vycházela toliko z vnitřního výpočtu, který vycházel z transakcí na běžném účtu žalovaného, aniž by bylo více upřesněno, o jaké vstupy ohledně příjmů a výdajů žalovaného se vlastně jednalo), jde daná skutečnost s ohledem na břemeno tvrzení a důkazní ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti k tíží žalobkyni, tedy v případě, kdy žalobkyně nemůže vysvětlit uvedené nesrovnalosti, musí soud shledat, že úvěruschopnost řádně zkoumána a posouzena nebyla. To vše při vědomí toho, že sjednaná splátka byla v relativně nízké výši , částka, měsíčně – soud má významné pochyby o skutečných příjmech i výdajích žalovaného, ohledně nichž žalobkyně nic bližšího fakticky neupřesnila, přičemž byť žalovaný mohl následně částečně některé splátky hradit, nehradil je dostatečně a tudíž došlo k zesplatnění a podání žaloby (žalovaný za celou dobu úvěru měl uhradit pouze částku , částka, ), pročež má soud vážné pochyby i o skutečné úvěruschopnosti žalovaného, to vše za situace, kdy žalovaný již v době poskytnutí úvěru nějaké úvěrové produkty splácel., právnická osoba, zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99).7. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně bez omluvy nedostavila. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.9. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).12. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.16. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků zamítl.17. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši , částka, bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku , částka, odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného ve výši celkem , částka, ) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.18. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.19. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.