19 C 87/2026-62 – Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše , částka, , a žalovaný se zavázal úvěr splatit s případnými poplatky v pravidelných denních splátkách ve výši stanovené všeobecnými obchodními podmínkami, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a poslední dne , datum, . Žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, , nedodržel však řádně podmínky pro splácení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, a proto žalobkyně smlouvu vypověděla a žalovaného o výpovědi informovala emailem dne , datum, . Žalovanou částku , částka, tvoří dlužná jistina ve výši , částka, , poplatky za vyplacení tranší úvěru v celkové výši , částka, , poplatek za službu „Presto“ ve výši , částka, , poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, , příslušenství se skládá z běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po ukončení smlouvy ze strany žalobkyně. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to za prvních 90 dnů prodlení, tj. částku v kapitalizované výši , částka, .2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše , částka, a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet s úrokem ve výši 1,066 % denně dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných denních splátkách dle sazebníku. Identita žalovaného byla ověřena přes , jméno FO, . V případě aktivace služby žalovaným za „Klidné spaní“ byl poplatek za tuto službu stanoven na částku , částka, denně. V případě aktivace služby „Presto“ ze strany žalovaného byl tento zpoplatněn částkou , částka, za expresní vyplacení každé tranše /viz smlouvu o revolvingovém úvěru na č. l. 13-15 spisu, všeobecné obchodní podmínky, sazebník a standardní informace o spotřebitelském úvěru dostupné v sytému soudu CEPR, autorizace ověření totožnosti na č. l. 27 spisu, výpis z BankID na č. l. 16 spisu, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 17-19 spisu, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru na č. l. 23-24 spisu, informace pro spotřebitele na č. l. 31-32 spisu, předpis denních splátek na č. l. 39-42 spisu, obecné principy na č. l. 48-49 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, /přehled bankovních transakcí na č. l. 35-38 spisu/. Dne , datum, žalobkyně vygenerovala e-mail s informací o dluhu žalovaného v celkové výši , částka, /viz informace o prodlení na č. l. 47 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne , datum, . Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, /viz předžalobní upomínku na č. l. 50 spisu, doručenkou na č. l. 51 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (kromě plateb sdělených žalobkyní) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Dle tvrzení žalobkyně měl žalovaný dosahovat příjmu ve výši , částka, měsíčně. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného na jiné půjčky měly činit , částka, měsíčně, výdaje na bydlení pak , částka, měsíčně, ostatní zbytné výdaje u žalovaného činily , částka, . Sám žalovaný však uvedl, že jeho měsíční příjem činil , částka, /viz výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 21 spisu, identifikované příjmy na č. l. 22 spisu/. Za situace, kdy sám žalovaný uvádí, že jeho příjem dosahuje výše , částka, měsíčně není možné, aby bez dalšího podrobnějšího zkoumání žalobkyně vycházela z příjmů ve výši , částka, , kdy není jasné, z čeho uvedené příjmy pocházely. K tvrzením ohledně finanční situace žalovaného a zkoumání jeho úvěruschopnosti žalobkyně ničeho nedoložila, a to ani za situace, kdy k tomu byla vyzvána soudem. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.13. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářní