20 C 75/2026-35 – Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž se domáhala nahrazení souhlasu s vydáním ve výroku specifikovaného vozidla a souvisejících věcí (dále jen „vozidlo“) z úschovy. Nárok odůvodnila tím, že ačkoli je nepopiratelným vlastníkem vozidla, usnesením , právnická osoba, , územního odboru , adresa, , obvodního oddělení , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /ČJ-2019-010618, bylo rozhodnuto o uložení vozidla a souvisejících věcí do úschovy zdejšího soudu, neboť tyto věci byly dne , datum, vydány orgánům činným v trestním řízení (dále jen „OČTŘ“) a nárok na vlastnické právo k nim byl shledán sporným. Žalobkyně se však domnívá, že je to ona, kdo je jejich vlastníkem. Uvedla, že při koupi vozidla byla v dobré víře. Vozidlo koupila standardním způsobem a do doby jeho vydání OČTŘ neměla žádné pochybnosti o oprávnění převodce, od kterého vozidlo, které bylo v Německu řádně registrováno, zakoupila. Před koupí standardně ověřila relevantní skutečnosti a postupovala s maximální možnou mírou opatrnosti. K samotnému procesu nákupu žalobkyně uvedla, že na portálu eBay Kleinanzeigen v době od , datum, do , datum, narazila na inzerát číslo , hodnota, , jehož předmětem byl prodej vozidla. Telefonicky a prostřednictvím SMS a WhatsApp se dohodla s prodejcem na veškerých podmínkách kupní smlouvy včetně kupní ceny ve výši , částka, . Následně došlo pouze ke změně místa předání z adresy Koblenz , jméno FO, 6 na Blucher , jméno FO, 40, protože se podle prodávajícího na druhé adrese měl nacházet dopravní inspektorát, kde mělo dojít k odhlášení předmětného vozidla z evidence ve Spolkové republice Německo. Ve spolupráci s Petrem Gubánim byla provedena také lustrace vozidla v systému CEBIA, která neukázala žádné negativní skutečnosti. Dne , datum, došlo k převzetí vozidla. Převzetím vozidla žalobkyně pověřila známého , jméno FO, . , jméno FO, dojel na sjednané místo, ověřil všechny potřebné údaje o vozidle, zkontroloval jeho technický stav, předal prodávajícímu peníze a u toho jej zároveň vyfotografoval. Podstatné skutečnosti konzultoval telefonicky s jednatelem žalobkyně , jméno FO, . Téhož dne jednatel žalobkyně vozidlo od , jméno FO, převzal a zkontroloval, přičemž zjistil, že na vozidle byla drobná oděrka na zadním nárazníku. Tu nechal následně opravit. Dne , datum, policie vozidlo v bydlišti jednatele žalobkyně zajistila, neboť vozidlo bylo dne , datum, nahlášeno jako odcizené. To se žalobkyně dozvěděla až v den zajištění předmětných věcí. Žalobkyně uplatnila nárok na vydání vozidla ze soudní úschovy u zdejšího soudu již v roce 2022. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo řízení ve věci zastaveno, neboť soud nebyl mezinárodně příslušný k jejímu projednání. S ohledem na změnu rozhodovací praxe žalobkyně podala žalobu znovu.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila, přičemž v průběhu celého řízení, obdobně jako v rámci řízení o úschově vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, či původního řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , zůstala zcela pasivní.3. Jak vyplývá již z rekapitulace žaloby, ve věci je dán významný cizí prvek, neboť žalovaná je společností se sídlem v Italské republice. Zdejší soud se již jednou otázkou mezinárodní příslušnosti v této věci zabýval. V usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dospěl k závěru, že není mezinárodně příslušný k projednání věci a řízení zastavil. Otázku mezinárodní příslušnosti přitom posuzoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Následně se otázkou mezinárodní příslušnosti v případě řízení o žalobě na nahrazení souhlasu s vydáním věci z úschovy, které je řízením incidenčním ve vztahu k řízení o úschově věci zajištěné orgány činnými v trestním řízení, zabýval Soudní dvůr Evropské unie a také Nejvyšší soud. Ze závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci C‑494/23 [Mahá], a usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyplývá, „že řízení o nahrazení souhlasu je jak s ohledem na svůj předmět, tak s ohledem na svůj základ neoddělitelně spjato se zajištěním dotčené věci provedeným orgány činnými v trestním řízení a s následným uložením této věci do úschovy, takže jej nelze posuzovat odděleně od těchto řízení. Zajištění věci v rámci trestního řízení a následné uložení této věci do úschovy soudu jsou přitom charakteristickými projevy veřejné moci, a to zejména proto, že orgány činné v trestním řízení o nich rozhodují jednostranně a tato rozhodnutí jsou pro strany sporu závazná. Spor této povahy je totiž následkem uplatnění výsad veřejné moci jednou ze stran sporu z důvodu výkonu jejích pravomocí, které jdou nad rámec obecných právních pravidel použitelných na vztahy mezi jednotlivci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne , datum, , Lechouritou a další, C-292/05, EU:C:2007:102, bod 34). Z toho vyplývá, že jelikož je řízení o žalobě na nahrazení souhlasu řízením, které je incidenční ve vztahu k řízení o soudní úschově věci zajištěné orgány činnými v trestním řízení a předchází vydání této věci z úschovy, je třeba mít za to, že i tato žaloba souvisí s určitým uplatněním výkonu veřejné moci. (…) čl. 1 odst. 1 nařízení Brusel I bis musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „věci občanské a obchodní“ ve smyslu tohoto ustanovení nespadá řízení o žalobě na nahrazení souhlasu žalovaného podané v souvislosti s žádostí o vydání věci z úschovy soudu, které je řízením incidenčním ve vztahu k řízení o úschově věci zajištěné orgány činnými v trestním řízení.“ Soud tedy proto nyní v souladu se závěry Nejvyššího soudu uvedenými v citovaném usnesení opětovně posoudil svou mezinárodní příslušnost, a to podle § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“), podle nějž je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky. Podle § 299 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“) je příslušný k řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy soud, u něhož probíhá řízení o úschově. Řízení o úschově přitom probíhá u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Soud proto dospěl k závěru, že je příslušný k projednání věci.4. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, neboť ta se bez řádné a včasné omluvy k jednání soudu nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci.6. Žalobkyně začala činit kroky ke koupi vozidla v návaznosti na inzerát uveřejněný na portálu eBay Kleinanzeigen. Jednatel žalobkyně nechal vozidlo prověřit v systému CEBIA přes svého známého, pana Gubániho, který v rozhodné době provozoval autobazar. Vozidlo dle VIN v systému procházelo bez negativních záznamů. V inzerátu k vozidlu byla uvedena dvě telefonní čísla prodávající osoby, a to , tel. číslo, a , tel. číslo, . Jednatel žalobkyně se přes tato telefonní čísla spojil s německy mluvícím mužem. Společně jednali o podmínkách prodeje, a to i písemně prostřednictvím SMS a aplikace WhatsApp. Kupní cena byla nakonec sjednána ve výši , částka, s tím, že prodávající zaslal žalobkyni také fotografii technického průkazu. Předmětné vozidlo mělo být původně předáno na adrese Koblenz, , jméno FO, 6, místo předání však bylo ze strany prodávajícího změněno na Koblenz, Blucher , jméno FO, 40, kde se nachází dopravní inspektorát a kde mělo být vozidlo před prodejem odhlášeno z registru /viz úřední záznamy o vydání věci na č. l. 6-7 spisu sp. zn. , spisová značka, , SMS komunikace a fotografie na č. l. 34-35 spisu sp. zn. , spisová značka, , inzerát k prodeji sporného vozidla na č. l. 36 spisu sp. zn. , spisová značka, , účastnická výpověď jednatele žalobkyně/. Žalobkyně zakoupila předmětné vozidlo dne , datum, ve Spolkové republice Německo, kde jej po dohodě s jednatelem žalobkyně vyzvedl pan , jméno FO, . Ten na místě, když vozidlo vyzvedával, uhradil kupní cenu, vozidlo zkontroloval a převzal dokumentaci k vozidlu a jeden klíč od vozidla. Předání vozidla proběhlo před dopravním inspektorátem na adrese Blucher , jméno FO, 40, Koblenz, kde byl prodávající vozidlo před jeho předáním odhlásit. K vozidlu bylo předloženo osvědčení o registraci vozidla (velký i malý technický průkaz) a jeden klíč k vozidlu. S prodávajícím bylo sjednáno, že druhý klíč k vozidlu zašle poštou. Svědek , jméno FO, také pořídil fotografie prodávajícího. Jako provozovatel byl v osvědčení o registraci vozidla uveden , jméno FO, . Ten byl v kupní smlouvě také označen jako prodávají