6 C 28/2026-80 — Okresní soud v Mělníku

Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit: jistinu ve výši 14 144,35 Kč, poplatky ve výši 3 500 Kč (4 x 800 Kč za odeslané upomínky + 300 Kč za přečerpání úvěrového rámce), smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 14 144,35 Kč od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 644,35 Kč od , datum, do zaplacení (za období od , datum, do , datum, jej žalobkyně vyčíslila na 662,16 Kč).Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným, po prověření jeho schopnosti úvěr splácet, smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým limitem až 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 21,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Žalovaný tento úvěr čerpal, avšak neplnil řádně a včas své povinnosti, zejména nehradil sjednané splátky a opakovaně se dostával do prodlení, proto byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávku nabyla postoupením od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a je tak aktivně legitimována k podání žaloby.Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.Podle § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zmešká-li žalovaný, kterému byly do vlastních rukou (dle § 49 o. s. ř.) řádně doručeny žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání ve věci a navrhne-li to žalobkyně, která se k jednání dostavila, pokládají se tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Dle odst. 3 nelze vydat rozsudek pro zmeškání ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.Ve věci bylo soudem nařízeno první soudní jednání na den , datum, . Žalovanému bylo dne , datum, doručeno do vlastních rukou oproti podpisu předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o shora uvedených následcích nedostavení se k jednání. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil a přítomná žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku dne , datum, soud věc posoudil v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen ,,zákon o spotřebitelském úvěru“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od , datum, , zejména podle následujících ustanovení:Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.Podle § 168 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016, dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti.Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.Podle § 168 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016, byla-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona sjednána smluvní pokuta, která převyšuje smluvní pokutu nejvýše přípustnou podle tohoto zákona, považuje se rozdíl mezi uplatněnou a nejvýše přípustnou smluvní pokutou pro účely § 122 odst. 1 písm. a) za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; v rozsahu, v němž tento rozdíl převyšuje účelně vynaložené náklady, se tento rozdíl pro účely § 122 odst. 1 písm. b) považuje za úrok z prodlení.Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).V posuzované věci byly splněny všechny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, když tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech sporu umožňovala soudu ve věci rozhodnout a soud je neshledal v rozporu s právními předpisy. V daném případě lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala v souladu s tehdy účinnou právní úpravou zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů o příjmech žalovaného ve výši 15 025 Kč, které byly doloženy, a současně ověřila prostřednictvím registrů dlužníků, že žalovaný splácí jiné závazky měsíčními splátkami v souhrnné výši 2 300 Kč. I při zohlednění závazků a obvyklých nákladů na základní životní potřeby žalovaného nelze dovodit, že by zde existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Poskytnutý úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč nepředstavoval nepřiměřené zatížení, a to ani s ohledem na výši příjmů žalovaného a charakter úvěru jako kontokorentního produktu. Úvěry umožňují efektivní přesun kapitálu od subjektů s přebytkem finančních prostředků k těm, kteří je potřebují, čímž podporují hospodářský růst a investice. Bez možnosti čerpat úvěr by řada osob nemohla financovat své dlouhodobé potřeby nebo mimořádné výdaje. Soud by neměl vykládat pravidla pro posuzování úvěruschopnosti stanovená zákonem natolik restriktivně, aby jejich splnění bylo pro úvěrující společnosti administrativně tak zatěžující, že by sjednání úvěru i v případě nižších částek bylo neúměrně zdlouhavé. Úvěrový trh je založen na vyváženém posouzení rizika a schopnosti dlužníka splácet, přičemž příliš restriktivní přístup by vedl k faktickému znemožnění poskytování úvěrů, což by bylo v rozporu s účelem právní úpravy i hospodářskou realitou. Posouzení úvěruschopnosti musí být přiměřené, zohledňující konkrétní příjmové a výdajové poměry dlužníka, nikoli absolutní eliminaci jakéhokoli rizika, které je v úvěrových vztazích vždy přítomné. Soud proto uzavřel, že žalobkyně po