Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 24 306 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 306 Kč od , datum, do zaplacení a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 242 Kč. Podanou žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o dodávce vody č. , hodnota, . Na základě této smlouvy vyúčtovala žalobkyně žalovanému vodné a stočné na celkovou částku ve výši 24 306 Kč, a to fakturou ze dne , datum, , č. , hodnota, , která byla splatná dne , datum, . Žalobkyní uplatněná náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 242 Kč byla požadována dle ceníku s platností od , datum, . Žalovaný ani přes opětovné výzvu dluh nezaplatil, ve věci se nijak nevyjádřil.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Soud na základě listin založených ve spise dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o dodávce vody č. , hodnota, v odběrném místě na adrese , Adresa žalovaného, , a to na dobu neurčitou /viz smlouva o dodávce vody na č. l. 7 - 8 spisu/. Za dodávky vody bylo žalovanému vyúčtováno vodné a stočné za období od , datum, do , datum, , a to fakturou č. , hodnota, znějící na částku 24 306 Kč. Celkově bylo za vodné (241 m3) a stočné (0 m3) vyúčtováno k úhradě vč. DPH 24 308,99 Kč a žalovaným byly na zálohách uhrazeny celkem 2 Kč. Předmětné vyúčtování bylo splatné dne , datum, . Od měsíce srpna 2025 byly žalovanému stanoveny měsíční zálohy ve výši 4 400 Kč /viz daňový doklad ze dne , datum, na č. l. 9, plán záloh na č. l. 10 spisu/. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne , datum, , za kterou si žalobkyně ke vzniklé pohledávce připočetla částku 242 Kč, a to jako náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Dle ceníku poplatků spojených s vymáháním dluhu činila náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky částku ve výši 200 Kč bez DPH (navýšení o příslušnou sazbu DPH nebylo stanoveno). Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu právním zástupcem žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne , datum, , k níž byla připojena faktura s vyúčtováním a plná moc pro zastupování /viz 2. upomínka č. , hodnota, na čl. 11, daňový doklad č. , hodnota, na čl. 12, předžalobní upomínka na č. l. 13, faktura na č. l. 14, plán záloh na č. l. 15, plná moc na č. l. 16, závada doručované zásilky na č. l. 17, sazebník na č. l. 18 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) s přihlédnutím ke speciálním ustanovením § 15 až 20 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (dále jen „VodKan“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.5. Podle ust. § 8 odst. 13 a 14 VodKan má vlastník (případně provozovatel) vodovodu právo na úplatu za dodávku pitné vody (vodné) a na úplatu za odvádění odpadních vod (stočné).6. Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.7. Po hodnocení předložených listinných důkazů, a to každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí v téměř celém rozsahu, a to toliko s výjimkou části nároku na zaplacení částky ve výši 42 Kč (jak je vysvětleno dále v bodě 8 odůvodnění). Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod, žalovaný však nesplnil svou povinnost včas a řádně uhradit vyfakturované vodné a stočné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v téměř celém rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. Rovněž pak byl žalobkyni přiznán nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši 200 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).8. Soud žalobkyni nepřiznal nárok na úhradu částky ve výši 42 Kč, představující 21% DPH z nákladů spojených s uplatněním pohledávky, když z předloženého sazebníku nevyplynulo, že by žalobkyně měla na uhrazení daně ze stanovené částky ve výši 200 Kč (požadované jako náhrady těchto nákladů) nárok. V případě zbylých položek bylo s takovou daní případné kalkulováno, avšak u této položky příslušné navýšení absentovalo. Soud tedy požadavek žalobkyně na přiznání částky ve výši 42 Kč zamítl, když uzavřel, že v této části nárok žalobkyni nesvědčil (výrok II. tohoto rozsudku).9. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobkyně svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, jež byla v řízení téměř zcela úspěšná (nebyla úspěšná toliko jen v nepatrné části požadovaného příslušenství - nákladů spojených s uplatněním pohledávky), přiznal nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši 2 788 Kč za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Z toho jednak soudní poplatek 973 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 400 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), dále paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 1 a 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění. Dále z toho 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 315 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).