8 C 86/2026-65 – Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 13 635 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek www.kamali.cz, případně v mobilní aplikaci. Po vyplnění osobních údajů žalovanou byl žalované na její telefonní číslo , tel. číslo, SMS kód a smlouva byla odeslána na e-mailovou adresu žalované ,,, e-mail, “. Zadáním kódu na webové stránce nebo v mobilní aplikaci je smlouva podepsána a tento kód je uveden na smlouvě. Totožnost žalované byla ověřena z kopie občanského průkazu a odesláním 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kterou žalobkyně na účet žalované zaslala dne , datum, . Úvěr byl sjednán na 24 měsíců a žalovaná se zavázala uhradit celou částku a poplatek za poskytnutí ve výši 330 Kč. Sjednány byly další volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč (za urychlení poskytnutí úvěru) a dále poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně (umožňující odložení splatnosti splátky o měsíc). Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované podle interní Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta. Posoudila její příjmovou a výdajovou stránku, věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a další ukazatele. Využila výpočet , jméno FO, (minimální životní standard) žalované a její domácnosti, přičemž zohlednila příjem žalované, životní minima, splátky jiným společnostem a výši splátky schvalovaného úvěru. Z provedených výpočtů vyplynulo, že žalovaná měla po započtení splátky úvěru dostatečný zůstatek pro krytí životních potřeb. Žalobkyně provedla také lustraci žalované v registrech NRKI (s výsledkem pozitivní vyhodnocení, měsíční splátka věřitelům 0 Kč), SOLUS (s výsledkem nenalezen žádný záznam), CRIBIS (s výsledkem bez exekuce) a insolvenčním rejstříku, přičemž tedy nezjistila žádné závazky po splatnosti ani exekuce. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 3 657 Kč, když platby byly žalobkyní započteny v souladu se splátkovým kalendářem. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, čímž vznikl žalobkyni nárok na účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč za každou výzvu (celkem 1 630 Kč za pět výzev po 300 Kč/výzva a za jednu výzvu k zaplacení celého úvěru ve výši 130 Kč). Úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, . Žalobkyni vznikl dále nárok na smluvní pokuty, a to k , datum, ve výši 500 Kč, k , datum, ve výši 500 Kč a k , datum, ve výši 500 Kč. Žalované byly účtovány úroky v pevné částce (v rámci druhé až osmé splátky je vynášen úrok pevnou částkou ve výši 490 Kč a v rámci první a deváté až dvacáté splátky se úrok nevynáší; v případě zesplatnění úvěru přirůstají vynesené a neuhrazené úroky k jistině). Úrok ve výši 490 Kč byl pak účtován dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, . Požadovaná částka ve výši 13 635 Kč s příslušenstvím sestává z neuhrazené jistiny ve výši 8 749 Kč, z poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, z úroků v celkové výši 1 960 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 107,40 Kč za období , datum, do , datum, a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 635 Kč od , datum, do zaplacení. Zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky, žalovaná však ničeho neuhradila.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, uzavřela se žalovanou dne , datum, úvěrovou smlouvu (ID žádosti o úvěr č. , hodnota, ), jejíž součástí byl sazebník poplatků žalobkyně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Ve smlouvě byla sjednána doplňková služba za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatek ve výši 199 Kč za doplňkovou službu express výplata. Žalobkyně měla k dispozici fotokopii průkazu totožnosti žalované a dne 9. 4 .2025 byla na bankovní účet žalobkyně převedena z účtu žalované částka ve výši 1 Kč /viz sazebník na č. l. 11, kopie občanského průkazu na č. l. 14 - 15, výpis dohledání informací na č. l. 45, potvrzení o provedení platby na č. l. 46, formulář pro standardní informace na č. l. 54 - 55, úvěrová smlouva na č. l. 56 - 59, informace o zpracování údajů na č. l. 60 - 62 spisu, výpis z OR k žalobkyni v elektronickém systému CEPR/. Žalobkyně poskytla dne , datum, na bankovní účet žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč /viz potvrzení o převodu na č. l. 18, sdělení banky na č. l. 34, výpis k převodům na č. l. 47 - 48 spisu/. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru od žalované zjistila její průměrný měsíční příjem ve výši 34 000 Kč, její výdaje zjišťovány nebyly; výše měsíčního příjmu žalované nebyla nijak ověřována. Současně měla žalobkyně k dispozici informaci, že žalovaná má dvě děti. Žalovaná v době žádosti o spotřebitelský úvěr nesplácela žádné dříve sjednané úvěry či zápůjčky, měla sjednáno splácení kreditní karty. Žalobkyně měla provést kontrolu údajů žalované prostřednictvím registrů NRKI, SOLUS a CRIBIS /viz metodika posouzení úvěruschopnosti na č. l. 12 - 13, karta klienta na č. l. 16, úvěrová zpráva na č. l. 49 - 51 spisu/. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně žalovanou nejprve vyzvala k úhradě dlužné částky, a to dopisem ze dne , datum, /viz výzva na č. l. 19, podací arch na č. l. 20 spisu/. Následně žalobkyně dopisem ze dne , datum, žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do 14 dnů ode dne sepsání výzvy. Tato výzva byla žalované doručována dne , datum, /viz výzva ke splacení na č. l. 21, podací arch na č. l. 22, sledování zásilky , Anonymizováno, na č. l. 63 spisu/. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz předžalobní výzva na č. l. 23, podací arch na č. l. 24 spisu/. Žalovaná ve prospěch žalobkyně uhradila celkem 3 657 Kč /viz výpis čerpání a úhrad na č. l. 17 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud však z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak svá tvrzení ničím nedoložila. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela výhradně z informací sdělených žalovanou, na které následně aplikovala svůj statistický model, když však údaje sdělené žalovanou žádným způsobem neověřovala. Žalobkyně pouze uvedla, že od žalované zjistila její průměrný měsíční příjem ve výši 34 000 Kč, přičemž z ničeho nevyplývá, že by tento údaj jakkoli ověřila. Ohledně měsíčních výdajů žalované žalobkyně na svou povinnost tyto informace zjistit a následně odpovídajícím způsobem ověřit zcela rezignovala. U životního minima členů domácnosti žalované (žalované vč. dvou dětí) vycházela z částky 10 570 Kč, stanovené pro daný rok. Dále pak žalobkyně vycházela z minimálních výdajů na bydlení ve výši 6 765 Kč a z výše splátek hrazených jiným společnostem ve výši 1 111 Kč. Zde je vhodné uvést, že životní minimum je pouze jakousi referenční hodnotou, není částkou, za kterou by reálně běžná osoba v České republice byla schopna žít, a to zvláště za situace, kdy tato částka má zahrnovat jak výdaje na bydlení, tak výdaje na živobytí (tj. na jídlo, léky, dopravu, ošacení apod.), když současně měla žalovaná mít dvě děti. Respektive v daném případě žalobkyně vycházela ještě z minimálních výdajů na bydlení ve výši 6 765 Kč, ale ani tento nejpodstatnější náklad nebyl žádným způsobem blíže zkoumán a ověřován. Za dané situace, kdy žalobkyně nedisponovala ověřenou informací o příjmu žalované (resp. toto nevyšlo v rámci dokazování najevo) a neměla ověřené informace o jejích výdajích, nelze považovat prostou aplikaci standardního postupu statistického modelu žalobkyně za řádné posouzení úvěruschopnosti, který by odpovídal § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Uvedené zákonné ustano