32 C 113/2021-39 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 22.856,80 Kč spolu s úroky z úvěru a zákonnými úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše z titulu„ Úvěrové smlouvy“ č. [anonymizováno], kterou uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum], na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 15.859 Kč na nákup zboží – sedací soupravy. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách – dohodnutým způsobem, a proto žalobce využil svého oprávnění a ke dni [datum] odstoupil od smlouvy, pohledávku zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 22.856,80 Kč je tvořena následujícími položkami: částkou 19.466,61 Kč (tvořenou pěti neuhrazenými předepsanými splátkami ve výši 1.786 Kč = 8.930 Kč, zesplatněnou jistinou úvěru 10.036,61 Kč, poplatkem za odeslání upomínky 300 Kč a náklady na oznámení o splatnosti 200 Kč) a smluvními pokutami 537 Kč a 2.853,19 Kč. Dále žalobce požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, které byly specifikovány výše. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Žalobce prostřednictvím substituční zástupkyně přítomné u ústního jednání nedoplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobcem. 4. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl vedeno 19 řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, další 3 řízení EXE po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení. Již z tohoto je patrno, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl. 5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Úvěrovou smlouvou č. [anonymizováno] ze dne [datum] podepsanou vlastnoručně žalovaným podepsanou vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že tato smlouva o úvěru byla žalovaným podepsána, předmětem této smlouvy byl úvěr na financování sedací soupravy a to na celou pořizovací cenu 15.859 Kč, tento úvěr měl být splácen ve 12 splátkách po 1.786 Kč měsíčně včetně pojištění, první splátka byla splatná [datum], úroky z úvěru byly sjednány ve výši 48,7 % a tzv. RPSN rovněž ve výši 61,43 %. Soud na tomto místě zdůrazňuje, že zprostředkovatel úvěru nepostupoval řádně, kdy ve snaze uzavřít tento obchodní případ zapsal do smlouvy o úvěru údaje o příjmu žalovaného, které neodpovídaly skutečnosti – čímž způsobil, že žalobce nezískal relevantní informace o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného, v důsledku čehož žalobce chybně vyhodnotil i úvěruschopnost žalovaného, zprostředkovatel úvěru uvedl čistý měsíční příjem 18.000 Kč a celkový příjem domácnosti 40.000 Kč, který však žalovaný nijak nedoložil. Přehledem plateb pro smlouvu č. [anonymizováno], na tuto smlouvu nebylo z jistiny uhrazeno ničeho + tabulkou splácení měl soud za prokázané, že žalovaný neuhradil žalobci ani jedinou splátku. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] měl soud za prokázané, že žalobce řádně poskytl žalovanému veškeré informace týkající se úvěru a jeho parametrů ještě před uzavřením smlouvy. Úvěrovými podmínkami [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané znění těchto obchodních podmínek. Sazebníkem k úvěrovým podmínkám [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázanou výši jednotlivých poplatků spojených s úvěrem. Mandátní smlouvou č. U [číslo] ze dne [datum] uzavřenou mezi žalobcem a [právnická osoba] s. r. o. měl soud za prokázané, že obchodní partner žalobce, tj. [právnická osoba] s. r. o., měl oprávnění uzavírat jménem žalobce úvěrové smlouvy. Vývojem úroků z prodlení pro jistinu – dva kusy (dvě listiny) měl soud za prokázaný vývoj úrokových sazeb spojených s jednotlivými úvěry. Listina nazvaná:„ Věc: zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno]“ ze dne [datum] + dodejka s vyznačením pošty nevyzvednuto, vráceno odesílateli měl soud za prokázané, že tento úvěr byl žalobcem zesplatněn, a že tato listina – toto zesplatnění, se dostalo do dispozice žalovaného, jak vyplývá z dodejky doručené žalovanému fikcí. Předžalobní upomínkou učiněnou zástupcem žalobce ze dne [datum] + Výpisem Sledování zásilek za období od [datum] do [datum] – dva kusy + Přehled odeslané pošty – dva kusy měl soud za prokázané, že žalobce řádně prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby a tato upomínka se dostala žalovanému do dispozice. Potvrzením o poskytnutí/proplacení úvěru ke smlouvě č. [anonymizováno] z něhož se podává platba ve výši 15.859 Kč dne [datum] měl soud za prokázané, že zprostředkovateli úvěru, tj. [právnická osoba] s. r. o. byla žalobcem zaplacena cena zboží, které bylo úvěrem financováno. 6. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl 19 vedených řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a další 3 řízení EXE zahájená po uzavření uvedené smlouvy o úvěru. 7. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. 8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena jednak z neúplných tvrzení žalovaného, a stále zde zůstává zásadní problém spočívající v tom, že proti žalovanému byla vedena řada exekucí, což by právní předchůdce žalobce snadno zjistil z rejstříku exekucí za poplatek 15 Kč. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 12. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnost