32 C 140/2021-38 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 34.388 Kč spolu s úroky z úvěru a zákonnými úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, splatnost úvěru dle smlouvy nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Žalovaný na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradil částku 2.000 Kč. Dlužná částka ve výši 34.388 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou 14.008,91 Kč, úhrady za služby 10.623,22 Kč, smluvní pokutou 8.500 Kč a úroky z úvěru za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1.255,87 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Dodatek ke„ Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum]“ ze dne [datum] + Prohlášení o pravosti podpisu na listině nesepsané advokátem ze dne [datum], Seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum] (za postoupené pohledávky), Oznámení o provedení příkazu k úhradě za postoupené pohledávky ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce na výzvu soudu sice doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručené soudu dne [datum], kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovaným vycházel při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalovaného, která jsou obsažená v Žádosti o úvěr. Žalobce však soudu doručil pouze důkazní prostředek k těmto svým tvrzením. Jednalo se konkrétně o tuto listinu: Žádost o úvěr ze dne [datum] (na čl. 28). K příjmům a výdajům však nebyly předloženy žádné důkazní prostředky, například výplatní páska a podobně, takže soud tato tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr považoval pouze za jeho tvrzení ničím neprokázaná, a to navzdory tomu, že žalobce ve svém doplnění žaloby uváděl, že tyto informace byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Doložení příjmů žadatele“ – žádné další listinné důkazní prostředky však k těmto svým tvrzením žalobce nedoložil. 4. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl vedeno 7 řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, další 3 řízení EXE po uzavření smluv o úvěru, o které jde v tomto řízení. Již z tohoto je patrno, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl. 5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Žádostí o úvěr ze dne [datum] (na čl. 28) měl soud za prokázané, že to byl žalovaný, kdo oúvěr požádal a dále měl touto listinou soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem tvořený mzdou, respektive příjmem z podnikání činí [částka] a jeho měsíční výdaje jsou tvořeny náklady na bydlení + energie [částka], náklady na dopravu + jídlo + osobní náklady činí [částka] a náklady na telefon [částka], tzn., celkové měsíční výdaje [částka] a údajně použitelný měsíční příjem je [částka] – k tomuto však nebyly předloženy žádné důkazní prostředky, například výplatní páska a podobně, takže soud tato tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr považoval pouze za jeho tvrzení ničím neprokázaná. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru 15.000 Kč, délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen ve 14 měsíčních hotovostních splátkách po 1.992 Kč, dále celková dlužná částka zákazníka spojená se spotřebitelským úvěrem 27.888 Kč, tvořené jistinou 15.000 Kč, úroky z úvěru 1.444 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru 7.350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1.394 Kč a inkasním poplatkem – za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti 2.700 Kč, tzn., celkové náklady spotřebitelského úvěru 12.888 Kč a úroky z úvěru 15 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 272,44 %. Přílohou [číslo] Předpisem splátek měl soud za prokázané to, jak se rozpadají jednotlivé splátky procentuálně na jistinu, úrok z úvěru a jednotlivé výše uvedené poplatky v závislosti na tom o kterou ze čtrnácti jednotlivých splátek se jedná. Informacemi o zpracování osobních údajů a souhlasy klienta se zpracováním osobních údajů ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný dal právnímu předchůdci žalobce řádný souhlas se zpracováním a nakládáním s osobními údaji žalovaného. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba. Přehledem zaplacených částek měl soud za prokázané, že žalovaný uhradil na konto smlouvy o úvěru pouze jedinou platbu v hotovosti ve výši 2.000 Kč dne [datum] 6. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl 7 vedených řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a další 3 řízení EXE zahájená po uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Žalobce i předložil výše uvedené důkazní prostředky k těmto svým tvrzením soudu, avšak ani tyto listiny soud nepřesvědčily o tom, že by právní předchůdce žalobce skutečně řádně úvěruschopnost žalovaného zjišťoval, protože jinak by jistě učinil dotaz ohledně exekucí vedených proti žalovanému a zjistil by tak najisto, že žalovaný úvěruschopný rozhodně nebyl, o čemž svědčí velký počet proti žalovanému vedených exekučních řízení a zjistil by, že žalovaný je v podstatě chronickým neplničem svých závazků. Důležité je i to, že údaje uvedené v Žádosti o úvěr ze strany žalovaného nebyly úplné, neboť patrně záměrně zamlčel své čestné dřívější nesplacené závazky. 7. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. 8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena jednak z neúplných tvrzení žalovaného a jednak z nečetných listin, jejichž obsah byl pro soud ve třech případech naprosto nečitelný, ale i kdyby čitelný byl, stále zde zůstává zásadní problém spočívající v tom, že proti žalovanému byla vedena řada exekucí, což by právní předchůdce žalobce snadno zjistil z rejstříku exekucí za poplatek 15 Kč. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzen