32 C 149/2021-41 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10.902 Kč spolu s úroky z úvěru a zákonnými úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, a proto právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil, pohledávku zesplatnil a vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 10.902 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou 9.997 Kč (žalobce mylně jistinu v žalobě uvedl částkou 9.997 Kč, přestože reálně byla žalovanému poskytnuta jistina pouze ve výši 9.297 Kč – soud předpokládá, že patrně šlo v této věci pouze o chybu v psaní, jak sdělila substituční zástupkyně při ústním jednání soudu), poplatky 700 Kč a smluvní pokutou 205 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouva o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum], Příloha [číslo] – Seznam postupovaných pohledávek, Potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky + Informace o zpracování osobních údajů + Podací lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 4. Žalobce na výzvu soudu sice doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručené soudu dne [datum], kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovaným vycházel při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalovaného, avšak žádné listinné důkazní prostředky ke skutečnému zjišťování úvěruschopnosti žalovaného v příslušných databázích soudu nepředložil. 5. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl vedeno 9 řízení EXE a 15 řízení E, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, další 1 řízení EXE po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení. Již z tohoto je patrno, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl. 6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce řádně seznámil žalovaného se všemi parametry úvěru. Sazebníkem pro úvěry platný od [datum] měl soud za prokázané poplatky související s úvěrem. Rámcovou smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný uzavřel tuto smlouvu s právním předchůdcem žalobce a rovněž znění této rámcové smlouvy, na základě které byla téhož dne uzavřena následně smlouva o revolvingovém úvěru. Všeobecnými obchodními podmínkami pro poskytování bankovních produktů a služeb měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Produktovými podmínkami pro revolvingové úvěry měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Žádostí/ Smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] žádost [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši revolvingového úvěru 50.000 Kč, s tím, že výše prvního čerpání z aktuálního úvěrového rámce, tj. odchozí úhrada z úvěrového účtu provedená ke dni podpisu této smlouvy činí 9.297 Kč (žalobce mylně jistinu v žalobě uvedl částkou 9.997 Kč), dále základní úrokovou sazbu 22,68 %, roční procentuální sazbu nákladů (tzv. RPSN) 28,74 %, měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů 50 Kč a celkovou výši měsíční splátky minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Dopisem od právního předchůdce žalobce žalovanému ze dne [datum] – seznámení s [jméno] kreditem měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce seznámil žalovaného s možností čerpání kreditu – úvěrového rámce až do 50.000 Kč. Výpisem z úvěrového účtu [číslo] za období od [datum] do [datum] měl soud za prokázané průběh čerpání a splácení úvěru žalovaným, stejně tak jako výši jednotlivých poplatků a úroků účtovaných žalovanému v souvislosti s úvěrem. Odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce od úvěrové smlouvy řádně odstoupil a úvěr zesplatnil. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba. 7. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl vedeno 9 řízení EXE a 15 řízení E, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, další 1 řízení EXE po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení. Již z tohoto je patrno, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl. Žalobce na výzvu soudu sice doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručené soudu dne [datum], kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovaným vycházel při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalovaného, avšak žádné listinné důkazní prostředky ke skutečnému zjišťování úvěruschopnosti žalovaného v příslušných databázích soudu nepředložil. 8. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. 9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena z neúplných tvrzení žalovaného, a stále zde zůstává zásadní problém spočívající v tom, že proti žalovanému byla vedena řada exekucí, což by právní předchůdce žalobce snadno zjistil z rejstříku exekucí za poplatek 15 Kč. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 11. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním m