32 C 360/2021-45 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 11.780 Kč spolu s úroky z úvěru a spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti - [anonymizováno]“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 7.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 11.780 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou 7.000 Kč, úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 648,35 Kč, poplatkem za administrativní činnost 1.400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 2.566,65 Kč a poplatkem za životní pojištění 165 Kč. Žalovaná na konto výše uvedené smlouvy uhradila částku 1.000 Kč. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 4. Žalobce na výzvu soudu sice doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručené soudu dne [datum], kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smluv se žalovanou vycházel při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelské úvěry i z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Kartě zákazníka – Žádosti o spotřebitelský úvěr, a o kterých žalovaná prohlásila, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná. A dále žalovaná prohlásila, resp. potvrdila, že je schopna posoudit, zda smlouva odpovídá jejím potřebám a její finanční situaci. Žalobce však žádné důkazní prostředky k těmto svým tvrzením soudu nepředložil, pouze odkázal na listiny, které jsou již ve spisu. Žalobce soudu doložil listinný důkaz Rozsudkem KS v [obec] čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 na čl. 31 – 33. Z výše uvedeného je evidentní, že žalobce nedisponuje žádnými listinnými důkazními prostředky, z nichž by vyplývalo jiné zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce. 5. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaná měla vedeno 1 řízení EXE, které bylo zahájeno před uzavřením smlouvy o úvěru, dalších 10 řízení EXE po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení. Již z tohoto je patrno, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla. <i>Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalované:</i> 1 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru – jedná se o exekuci o vyšší částku v řádu desítek tisíc 10 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru. 6. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 7.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 60 týdenními hotovostními splátkami po 213 Kč, s poslední splátkou 213 Kč, úroky z úvěru 32,15 % ročně, přičemž výše roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) úvěru činila 215,65 %. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 12.780 Kč. Celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 12.780 Kč, tvořené jistinou 7.000 Kč, úroky z úvěru 1.400 Kč, administrativním poplatkem 1.400 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 2.800 Kč, poplatkem za pojištění 180 Kč. Kartou zákazníka – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právním předchůdcem žalobce posuzovány na základě tvrzení žalované, kdy zde byl uveden čistý měsíční příjem žalované – hlavní příjem ve výši [částka] (mzda, příjem z podnikání jako hlavní příjem), státní podpora – hlavní (důchod starobní/invalidní, mateřská/rodičovská, podpora v nezaměstnanosti) ve výši [částka], státní podpora – vedlejší (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti) ve výši [částka] a další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, atd.) ve výši [částka], tzn. příjmy celkem [částka], a měsíční výdaje žalované v celkové výši [částka] tvořené výdaji na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši [částka] a osobními výdaji (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši [částka], spoření/pojištění (pravidelné platby) [částka], splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) dle žadatele o úvěr [částka]. Použitelný příjem pro poskytnutí úvěru tak činil částku [částka] měsíčně. Již z tohoto výčtu je evidentní, že příjmy žalované byly přeceněny a výdaje žalované podceněny tak, aby žalovaná vůbec splnila základní podmínky pro poskytnutí úvěru, tzn., aby měla vůbec nějaký pro splácení úvěru využitelný příjem. Žalovaná rovněž zcela zamlčela fakt, že před uzavřením smlouvy o úvěru bylo proti ní vedeno 1 řízení EXE pro dluh u jiné úvěrové společnosti. Již z tohoto je evidentní, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla. Zařazením zákazníka do pojistného programu ze dne [datum] měl soud za prokázané uzavření této smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že tato výzva se jí dostala do dispozice za situace, kdy ji žalobce zaslal na adresu žalované, která se sice lišila od adresy trvalého pobytu evidované v Centrální evidenci obyvatel, avšak při uzavírání smlouvy o úvěru žalovaná sdělila adresu odlišnou od nynější trvalé adresy a na tuto adresu žalobce řádně výzvu zaslal. Rozsudkem KS v [obec] čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 na čl. 31 – 33 měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku. 7. Z uvedeného vyplývá, že žalobce, aniž by současně doložil listiny, z nichž údaje o příjmech a výdajích žalované dovozoval, vycházel z toho, že žalovaná má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované řádně prověřovány nebyly. Není patrné, proč si za této situace žalobce nevyžádal od žalované výpisy z běžného účtu žalované nebo jiné doklady, které by prokazovaly výši příjmů žalované i výši jejích výdajů. Výše uvedené podle názoru soudu jednoznačně prokazuje, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla. Nadto právní předchůdce žalobce ani neučinil dotaz na Centrální evidenci exekucí, kde by tyto skutečnosti za poplatek 15 Kč zjistil. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. 8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalované. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytn