48 C 150/2020-44 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 21 831,32 Kč s příslušenstvím. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 18 485,45 Kč, smluvní pokuta 3 345,87 Kč, úroky 8 670,47 Kč a úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 18 485,45 Kč od [datum] do zaplacení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč se sjednaným úrokem 161% ročně, který měl žalovaný uhradit ve 18ti měsíčních splátkách po 2 994 Kč. Žalovaný před zesplatněním uhradil čtyři splátky a po zesplatnění uhradil pátou splátku. Pro prodlení s úhradami došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena. 2. Žalovaný se přes výzvu soudu nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 4. Důkazní prostředek jine_2659246_2659246_Informacni_formular_o_spotrebnim_uveru_-nm-_0003.pdf_33939671.pdf neobsahuje nic podstatného pro rozhodnutí soudu. 5. Důkazní prostředek [anonymizována čtyři slova] prokazuje, že žalovaný byl upomenut o zaplacení. 6. Důkazní prostředek jine_2659246_2659246_Potvrzeni_o_cerpani_uveru_-nm-_0006.pdf _33939674.pdf prokazuje, že byla vyplacena částka 20 000 Kč dne [datum] 7. Důkazní prostředek jine_2659246_2659246_Prehled_splatek_uveru_-nm-_0005.pdf_ [číslo] prokazuje, že žalovaný uhradil pět splátek po 2 994 Kč, poslední dne [datum]. 8. Důkazní prostředek [anonymizováno] prokazuje, že úvěr byl zesplatněn ke dni [datum]. 9. Důkazní prostředek [anonymizováno] prokazuje, že úvěr byl zesplatněn ke dni [datum]. 10. Důkazní prostředek jine_2659246_2659246_Smlouva_o_spotrebitelskem_uveru_-nm-_0001.pdf_33939669.pdf prokazuje, že žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu s žalobkyní na částku 20 000 Kč, uvedl účet, na který byla i shora uvedená částka 20 000 Kč vyplacena. 11. Důkazní prostředek jine_2659246_2659246_Smluvni_podminky_o_spotrebitelskem_uveru_-nm-_0002.pdf_33939670.pdf neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé. 12. Důkazní prostředek jine_2659246_2659246_Splatkovy_kalendar_uveru_-nm-_0004.pdf_ [číslo] neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé. 13. Důkazní prostředky jine_2659246_2659246_Upominka_-nm-_0007-1.pdf_33939675.pdf, jine_2659246_2659246_Upominka_-nm-_0007-2.pdf_33939676.pdf, jine_2659246_2659246_ Upominka_-nm-_0007-3.pdf_33939677.pdf, jine_2659246_2659246_Upominka_-nm-_0007-4.pdf_33939678.pdf neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé. 14. Důkazní prostředek jine_2659246_2659246_Zaznam_sledovani_zasilek.pdf prokazuje, že žalovanému se dostal do dispozice dopis dne [datum]. 15. Důkazní prostředek [anonymizováno] neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé. 16. [právnická osoba] prokazuje, že účet, na který bylo poukázáno žalobkyní 20 000 Kč, je účtem žalovaného. 17. Soud se dále podrobně zaobíral úvěruschopností žalovaného. Žalobkyně uvedla, že jej lustrovala v rámci Centrální evidence exekucí a v rámci BRKI/NRKI, vždy bez záznamu. Dále zjistila z výplatní pásky jeho příjem za květen 2019 ve výši 20 679 Kč a zjistila jeho pohyb na bankovním účtu za červen 2019. Výplatní páska prokazuje příjem žalovaného za květen 2019 ve výši 20 679 Kč, nemá žádné srážky. Výpis z účtu žalovaného za červen 2019 prokazuje, že žalovanému byla mzda za květen připsána na účet dne [datum] a již dne [datum] ji v podstatě celou žalovaný spotřeboval. Počáteční a konečný zůstatek na účtu jsou 52 Kč a 80 Kč. Výpis z Centrální evidence exekucí prokazuje, že žalovaný neměl exekuci k [datum]. 18. Soud vyzval žalobkyni k tvrzení a doložení výdajů žalovaného dle § 118a o.s.ř., žalobkyně sdělila, že tyto informace ani důkazy nemá. 19. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu, úvěr čerpal, celkem uhradil pět splátek úvěru, dostal se do prodlení se splácením a úvěr byl zesplatněn, žalovanému vznikla povinnost zaplatit smluvní pokuty za prodlení se splátkami i za prodlení se zaplacením zesplatněného úvěru. K posouzení úvěruschopnosti soud konstatuje, že žalobkyně prověřovala příjmy žalovaného, avšak se vůbec nezaobírala výdaji žalovaného, které jsou v tomto případě podstatné. Žalovaný dle jediného předloženého výpisu vyčerpal a spotřeboval celou vyplacenou mzdu v podstatě během 6 dnů od jejího připsání na účet. Jeho počáteční a konečný zůstatek na účtu byl v podstatě nulový. Žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného. 20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 21. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 23. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru. 24. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 25. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 26. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 27. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními