48 C 150/2021-25 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 15 000 Kč, úrok 3 408 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěr 2 679 Kč, neuhrazený inkasní poplatek 2 313 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve výši 25 350 Kč v 13 splátkách splatných do [datum]. Úvěruschopnost byla posuzována negativními lustracemi v [příjmení], ISIR, doložením příjmů a výdajů, žalovaný nesmí mít víc jak 3 závazky. Část závodu [právnická osoba] byla převedena společnosti [právnická osoba] 2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla věřitelem [právnická osoba], postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. Smlouva o úvěru [číslo] 2017 [číslo] ze dne [datum] byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum]. Žalovaný potvrdil převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti, zavázal se celkem uhradit 25 950 Kč v 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Poplatek za uzavření smlouvy činil 600 Kč, poplatek za správu úvěru činil 3 300 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek činil 2 850 Kč, na úroky tak zbyla částka 4 200 Kč. 6. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byl žalovaným podepsán dne [datum], obsahuje informace o úvěru. 7. Předpis splátek ke smlouvě o úvěru 13M prokazuje, že žalovaný měl úvěr splácet po 1 950 Kč měsíčně, součástí je rozpad splátek na úrok, správu úvěru, poplatek a jistinu. 8. Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán v SRN jako ostraha objektu, příjem má 919 €, tedy 23 894 Kč, náklady na bydlení činí 5 000 Kč, nemá další výdaje. 9. Finanční analýza z téhož dne prokazuje, že žalovaný žil sám, kromě nákladů na bydlení 5 000 Kč, byly zohledněny i minimální výdaje 3 500 Kč a rezerva 1000 Kč, volné měsíčně zdroje tak byly 17 894 Kč. 10. [anonymizována dvě slova] prokazuje, že žalovanému bylo možno poskytnout úvěr do 25 000 Kč. 11. Anstellungsvertrag prokazuje, že žalovaný uzavřel s [anonymizováno] dne [datum] pracovní smlouvu, téhož dne byl i nástup do zaměstnání, zkušební doba byla 6 měsíců. Smlouva byla na dobu neurčitou. Mzda činila 1 188 € měsíčně hrubého. 12. Nájemní smlouva prokazuje, že žalovaný si pronajal dne [datum] byt v [obec], nájemné je nečitelné stejně jako poplatky za bydlení. Nájemní smlouva je na dobu neurčitou. 13. Výplatní pásky žalovaného jsou většinou nečitelné, z výplatní pásky za 3/ 2017 však soud zjistil výši příjmu žalovaného zřejmě 919,24 €, z výplatní pásky za [anonymizováno] [rok] [rok] soud zjistil výši příjmu žalovaného zřejmě 919,28 €, z výplatní pásky za [anonymizováno] [rok] [rok] soud zjistil výši příjmu žalovaného zřejmě 919,29 €. 14. Předžalobní výzva ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný upomenut o zaplacení před podáním žaloby. 15. Podací lístek ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 16. Příloha smlouvy o postoupení pohledávek prokazuje postoupení pohledávky za žalovaným. 17. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] prokazuje, že bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky za ním. 18. Potvrzení o expedici obyčejných zásilek ze dne [datum] prokazuje, že bylo odesláno dne [datum] celkem 5 113ks obyčejných zásilek. 19. Smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba], a žalovanou ze dne [datum] prokazuje, že byly postoupeny pohledávky. 20. Transakční historie prokazuje, že žalovaný celkem uhradil 2 550 Kč. 21. Výpis z OR společnosti [právnická osoba], prokazuje, že ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, v oddílu C a vložce [číslo], převedena na společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu B a vložce [číslo], a doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin. 22. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. Žalovanému byl poskytnut úvěr 15 000 Kč, měl za 13 měsíců splatit celkem 25 350 Kč, žalovaná je částka 23 400 Kč. Soud také dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována v dostatečném rozsahu a že žalovaný byl v dané době úvěruschopný s ohledem na doložené příjmy a mandatorní výdaje. Žalovaný uhradil celkem 2 550 Kč na úvěr. 23. Právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o smlouvě o úvěru, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácel. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným co do jistiny a co do úroků z úvěru v rozsahu uvedeném ve výrokové části tohoto rozsudku. 24. Podle § 1813 o. z. se má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ve smlouvě o úvěru byla cena úvěru sjednána klamavým a nesrozumitelným způsobem. Úvěr byl sice prezentován s úrokovou sazbou 25,85 % ročně, avšak žalobkyně do výše úroku bez zjevného důvodu nezahrnula všechny složky tvořící faktickou cenu úvěru, tedy různé požadované poplatky. 25. Podle § 1932 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. 26. Článek 1 odst. 2 Směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále také jen„ Směrnice“) stanoví, že:„ Smluvní ujednání, která odrážejí závazné právní a správní předpisy a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy nebo (Evropská unie), zejména v oblasti dopravy, nejsou předmětem ustanovení této směrnice.“ 27. Podle článku 3 odst. 1 Směrnice platí, že:„ Smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.“ 28. Podle článku 4 odst. 2 Směrnice platí, že:„ Posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem.“ 29. Podle článku 5 Směrnice platí, že:„ V případě smluv, v nichž jsou všechna nebo některá ujednání nabízená spotřebiteli předložena písemně, musí být tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některého ujednání se použije výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Toto pravidlo pro výklad se nepoužije v souvislosti s postupy stanovenými v čl. 7 odst. 2.“ 30. Podle článku 6 odst. 1 Směrnice platí, že:„ Členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.“ 31. Dle judikatury vychází systém ochrany zavedený Směrnicí z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací s