48 C 192/2021-58 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 15 000 Kč, poplatky 250 Kč (2x 50 Kč za upomínky, 150 Kč za odstoupení), se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] / [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky řízení prostřednictvím elektronického bankovnictví, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 12 měsíčních splátkách po 1 250 Kč. Pro prodlení žalovaného se splácením bylo odstoupeno od úvěrové smlouvy dne [datum]. Úvěruschopnost žalovaného bylo zkoumána, bylo vycházeno z příjmu 21 000 Kč žalovaného a byly lustrovány veřejné i neveřejné rejstříky. 2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 4. Výpis Credit bureau prokazuje, že byly ověřovány rejstříky k úvěruschopnosti žalovaného. 5. Smlouva o vedení účtu u mBank byla uzavřena dne [datum] s žalovaným. 6. Smlouva o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. 7. Žádost o poskytnutí Povoleného přečerpání prokazuje, že žalovaný sdělil žalobkyni, že má příjem 20 000 Kč měsíčně od [právnická osoba] 8. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. 9. Žádost o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka plus – předschválená nabídka prokazuje, že žalovaný sdělil žalobkyni, že má příjem 21 000 Kč měsíčně, nemá děti, bydlí u rodiny. 10. Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob stanoví v čl. 1 [číslo], že Smlouvy o bankovních službách mezi mBank a klientem mohou být uzavírány na obchodních místech mBank, případně prostřednictvím Internetu. V případě uzavírání smluv prostřednictvím Internetu je nutné řídit se pokyny, které jsou uvedeny na internetových stránkách [webová adresa] nebo v internetovém bankovnictví klienta. mBank může klientovi též umožnit uzavřít smlouvu s mBank prostřednictvím jiných prostředků komunikace na dálku (telefon) nebo mimo obchodní místa mBank; podmínky takového uzavření smlouvy budou stanoveny zvláště pro jednotlivé případy. 11. Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů mBank neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. 12. Dva sazebníky bankovních poplatků mBank neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí. 13. Historie položky [anonymizováno] prokazuje, že byla úvěrová smlouva uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví dne [datum]. 14. Dodejka prokazuje, že byl dne [datum] doručen dopis osobě„ [příjmení]“ na adresu žalovaného, tedy dostal se do jeho dispozice. 15. Poslední výzva k uhrazení dlužné částky / odstoupení od smlouvy ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů, marným uplynutí dojde k odstoupení od smlouvy. 16. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 17. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 18. Smlouva o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ byla uzavřena mezi žalovaným a žalobkyní, dne [datum], předmětem byl úvěr ve výši 15 000 Kč. 19. Výpis z úvěrového účtu a Historie úvěru prokazují, že byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, nebylo ničeho uhrazeno. 20. Výpis z OR žalobkyně prokazuje existenci jejího odštěpného závodu v ČR. 21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalovaný čerpal od žalobkyně úvěr ve výši 15 000 Kč a ničeho neuhradil. Příjmy žalovaného jsou pouze tvrzeny, nejsou nijak doloženy a ani nebyly nijak ověřovány, výdaje žalovaného byly zřejmě pouze odhadnuty. Žalobkyně nemohla mít ani historické znalosti o příjmech a výdajích žalovaného s ohledem na krátkou dobu vedení jeho účtu. 22. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 24. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru. 25. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 26. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 27. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 28. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. 29. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 30. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního j