12 C 30/2022-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 28 369,26 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovaným [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému půjčku ve výši 22 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 18 392 Kč, to vše nejpozději do [datum] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Žalovaný do [datum] zaplatil na dluh ze smlouvy [číslo] pouze 19 441,89 Kč a je tak v prodlení s plněním svých povinností. 2. Před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením jeho příjmů a výdajů a na základě zjištěných údajů posoudila žalovaného jako úvěruschopného. 3. Dále původní věřitelka uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 8 360 Kč, to vše nejpozději do [datum] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy [číslo] pouze 10 940,85 Kč a je tak v prodlení s plněním svých povinností. 4. Před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením jeho příjmů a výdajů a na základě zjištěných údajů posoudila žalovaného jako úvěruschopného. 5. Dne [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy [číslo] [číslo] na žalobkyni. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 7. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 8. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému půjčku ve výši 22 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 18 392 Kč, to vše nejpozději do [datum]. 9. Ze přehledu plateb ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy [číslo] zaplatil celkem 19 441,89 Kč. 10. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 8 360 Kč, to vše nejpozději do [datum]. 11. Z přehledu plateb ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný dluh ze smlouvy [číslo] zaplatil celkem 10 940,85 Kč. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila [datum] pohledávku ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo] na žalobkyni. 13. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. 14. Soud tak učinil skutkový závěr, že na základě uzavřené smlouvy [číslo] smlouvy [číslo] obdržel žalovaný plnění v celkové výši 32 000 Kč. Za toto plnění zaplatil žalovaný původní věřitelce celkem 30 382,74 Kč. Pohledávku ze smlouvy [číslo] [číslo] postoupila původní věřitelka na žalobkyni, která žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky nejpozději do [datum]. 15. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 16. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 17. Podle § 9 odst. 3 z. s. ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 18. Podle § 9 odst. 4 z. s. ú. pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi. 19. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 20. Podle § 451 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 21. Podle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 22. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 23. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. 24. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp.zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti ja