13 C 289/2022-21 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky 12 903 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne [datum] prostřednictvím webových stránek žalobce www.coolcredit.cz. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 5 700 Kč a žalovaný se zavázal splatit jistinu spolu s poplatkem ve výši 1 853 Kč do dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a dle žalobce mu tak vznikla povinnost zaplatit kromě výše uvedených částek též účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky ve výši celkem 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 850 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil. Soud postupoval dle § 101 ods. 3 o.s.ř. 3. Ve věci soud zjistil následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 5 700 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit jistinu spolu s poplatkem ve výši 1 853 Kč nejpozději do [datum]. Skutečnost, že předmětnou smlouvu, jejíž žalobcem předložená verze nebyla žalovaným podepsána, uzavřel právě žalovaný, má soud za prokázané ve spojení se zjištěním, které soud učinil z Potvrzení o platbě [právnická osoba], že na účet žalovaného byla z účtu žalobce dne [datum] připsána částka 5 700 Kč. 4. Stran zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutou jistinu s příslušenstvím soud nezjistil ničeho. Z předložených listin nijak nevyplývá, že by žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného. V zájmu žalobce je, aby skutečnost, že ověřil úvěruschopnost žalovaného, byla prokázána. Žalobce sdělil, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Protože se v řízení žalobci tuto skutečnosti nepodařilo prokázat, nastupuje institut důkazního břemene. Smyslem tohoto procesního institutu je umožnit soudu vydat rozhodnutí rovněž v těch případech, kdy určitá skutečnost ve sporu rozhodná nebyla dokázána, tedy v případě, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. V tomto případě soud musí rozhodnout v neprospěch toho z účastníků, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost. Soudu tedy nezbylo než rozhodnout v neprospěch žalobce, který ačkoliv tvrdil, že se žalovaným uzavřel platnou smlouvu o zápůjčce, tvrzené skutečnosti neprokázal. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] spolu s podacím archem soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k vrácení dlužné částky. 5. Zjištěný skutkový stav posoudil soud následujícím způsobem po stránce právní. 6. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 7. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 9. Podle § 3 ods. 1 písm. d) z.s.ú. pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 ods.2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle čl. 8 ods. 1 směrnice 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. S ohledem na nezkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutou částku dospěl soud k závěru, že žalobce nejednal s odbornou péčí, když úvěruschopnost žalovaného neposoudil. 18. Protože smlouva o zápůjčce je z výše popsaných důvodů (nesplnění povinnosti žalobce posoudit schopnost žalovaného splácet) v celém svém obsahu absolutně neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení podle § 2991 ods. 1 o.z. a § 2993 o.z. 19. Žalovaný na základě neplatné smlouvy obdržel plnění ve výši 5 700 Kč, které bylo prokazatelně na účet žalovaného zasláno. Žalovaný z poskytnuté plnění ničeho nevrátil (resp. žalovaný byl v řízení nečinný a zaplacení jakékoli částky nebylo prokázáno). 20. Z výše uvedených důvodů soud přiznal žalobci právo na zaplacení dlužné jistiny a ve zbývající části (co do požadavku na úhradu poplatku a smluvní pokuty) žalobu zamítl. 21. Jelikož bylo plněno podle neplatné smlouvy, nebyl čas plnění ujednán, soud vyšel z toho, že žalovaný byl povinen bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co o to byl požádán (§ 1958 ods. 2 o.z.). 22. Žalovaný pak měl plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobcem vyzván. Za takovou výzvu považuje soud upomínku žalobce, která byla podle podacího lístku pošty předána k přepravě dne [datum]. Lze důvodně předpokládat, že následujícího dne od podání k přepravě ([datum]) se dostala do dispoziční sféry žalovaného. Od následujícího dne ([datum]) se žalovaný dostal do prodlení a žalobce má dle § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s omezením ve smyslu žalobního návrhu (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). Pokud byl požadován úrok z prodlení z jakékoli částky za dřívější období, soud jej zamítl. 23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy převážně úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.