15 C 26/2022-26 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 176 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovanou [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalované půjčku ve výši 6 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 4 176 Kč, to vše nejpozději do [datum]. Žalovaná na dluh ze smlouvy o půjčce nezaplatila ničeho. 2. Dne [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o půjčce na žalobkyni. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Podáním z [datum] vzala žalobkyně žalobu co kapitalizovaného úroku ve výši 988,98 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z 909,57 Kč od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 7 %, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalované, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zpět. Soud proto v této části řízení zastavil. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalované půjčku ve výši 6 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 4 176 Kč, to vše nejpozději do [datum]. 7. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná na dluh ze smlouvy o půjčce nezaplatila ničeho. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila [datum] pohledávku ze smlouvy o půjčce na žalobkyni. 9. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. 10. Soud tak učinil skutkový závěr, že na základě uzavřené smlouvy o půjčce obdržela žalovaná od původní věřitelky plnění ve výši 6 000 Kč a za toto plnění se zavázala zaplatit původní věřitelce celkem 10 176 Kč, a to nejpozději do [datum]. Žalovaná na dluh ze smlouvy půjčce nezaplatila ničeho. Pohledávku ze smlouvy půjčce následně postoupila původní věřitelka [datum] na žalobkyni, která vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. 11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) smlouva ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona. 12. Podle § 6 z. s. ú. nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. 13. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 14. Podle § 451 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 15. Závazkový vztah mezi žalovanou a původní věřitelkou byl vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. Jedním z cílů úpravy zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru je právě ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany ve vztahu s podnikatelem jako poskytovatelem spotřebitelského úvěru. To je zřejmé i z kogentní úpravy náležitostí smlouvy o spotřebitelském úvěru a ze sankce neplatnosti smlouvy o půjčce v případě absence zákonných náležitostí smlouvy o půjčce, kterými jsou například výše a způsob výpočtu roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru nebo způsobu placení. 16. Smlouva o půjčce je formulářová smlouva, do které byla pouze vepsána výše půjčky, výše souhrnného poplatku a výše a počet jednotlivých splátek. Dle názoru soudu, zcela zásadní informace, a to, jaká je roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, v těle smlouvy obsažena není. Ta je uvedena až ve smluvních podmínkách, z kterých ovšem není zřejmé, zdali se s nimi žalovaná měla vůbec možnost seznámit, protože podpis žalované na smluvních podmínkách chybí. Roční výše nákladů spotřebitelského úvěru je přitom nejpřesnější a nejsrozumitelnější údaj pro spotřebitele o tom, kolik celkově bude muset spotřebitel věřiteli zaplatit za poskytnutou půjčku. 17. Soud tak v jednání původní věřitelky spočívající v uvedení procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru pouze ve smluvních podmínkách považuje za zjevné obcházení zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, přičemž takové jednání je podle § 39 o. z. absolutně neplatné. 18. Z důvodu, že je smlouva o půjčce absolutně neplatná, vypořádal soud nárok z neplatné smlouvy podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela plnění celkem ve výši 6 000 Kč. Za toto plnění nezaplatila původní věřitelce ničeho. Původní věřitelka resp. žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 000 Kč. 19. Podle § 563 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalovaná měla plnit ihned poté, co to k tomu byla žalobkyní prokazatelně vyzvána. Za tuto výzvu považuje soud předžalobní upomínku, kde žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení nejpozději do [datum]. Ode dne následujícího má žalobkyně nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonem stanovené výši podle prováděcího předpisu účinné v době, kdy k prodlení došlo, tedy podle úpravy uvedené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byl ve věcí poměrně úspěšnější, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že žalované žádné náklady řízení nevznikly. Ke dni vyhlášení rozsudku požadovala žalobkyně zaplacení jistiny 10 176 Kč a úroků z prodlení ve výši 10 820,75 Kč, tedy celkem 20 996,75 Kč, představující 100 % úspěch ve věci. Soud žalobkyni přiznal jistinu 6 000 Kč a úroky z prodlení ve výši 292,03 Kč, tedy celkem 6 292,03 Kč představující 29,97 % úspěch ve věci žalobkyně. Úspěch žalobkyně ve věci byl tak méně než poloviční.