15 C 375/2021-30 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 4 170 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovaným [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 3 200 Kč, a to prostřednictvím 40 týdenních splátek ve výši 205 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatil pouze 4 030 Kč. 2. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila původní věřitelka [datum] na žalobkyni. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud učinil následující skutkový závěr. Původní věřitelka uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 3 200 Kč, a to prostřednictvím 40 týdenních splátek ve výši 205 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatil pouze 4 030 Kč. 6. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila původní věřitelka [datum] na žalobkyni. Následně vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) smlouva ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona. 8. Podle § 6 z. s. ú. nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. 9. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Podle § 451 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 11. Podle § 517 odst. 2 o. z. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Závazkový vztah mezi žalovaným a původní věřitelkou byl vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. Jedním z cílů úpravy zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru je právě ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany ve vztahu s podnikatelem jako poskytovatelem spotřebitelského úvěru. To je zřejmé i z kogentní úpravy náležitostí smlouvy o spotřebitelském úvěru a ze sankce neplatnosti smlouvy o půjčce v případě absence zákonných náležitostí smlouvy o půjčce, kterými jsou například výše a způsob výpočtu roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru nebo způsobu placení. 14. Smlouva o půjčce je formulářová smlouva, do které byla pouze vepsána výše půjčky, výše souhrnného poplatku a výše a počet jednotlivých splátek. Dle názoru soudu, zcela zásadní informace, a to, jaká je roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, v těle smlouvy obsažena není. Ta je uvedena až ve smluvních podmínkách, z kterých ovšem není zřejmé, zdali se s nimi žalovaný měl vůbec možnost seznámit, protože podpis žalovaného na smluvních podmínkách chybí. Roční výše nákladů spotřebitelského úvěru je přitom nejpřesnější a nejsrozumitelnější údaj pro spotřebitele o tom, kolik celkově bude muset spotřebitel věřiteli zaplatit za poskytnutou půjčku. 15. Soud tak jednání věřitelky spočívající v uvedení procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru pouze ve smluvních podmínkách považuje za zjevné obcházení zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, přičemž takové jednání je podle § 39 o. z. absolutně neplatné. 16. Z důvodu, že je smlouva o půjčce absolutně neplatná, vypořádal soud neplatnou smlouvu podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od původní věřitelky plnění ve výši 5 000 Kč. Za toto plnění žalovaný zaplatil původní věřitelce 4 030 Kč. Žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 970 Kč. 17. Žalovaný měl pak plnit ihned poté, co byl k tomu vyzván. Za takovou výzvu považuje soud předžalobní upomínku, kde byl žalovaný vyzván k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. Ode dne následujícího se žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády provádějícím § 517 odst. 2. o. z. V době počátku prodlení ([datum]) bylo účinným prováděcím předpisem nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a proto soud přiznal žalobkyní úroky z prodlení v souladu s toho času účinným nařízením vlády. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl zcela poměrně úspěšnější, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně požadovala zaplacení 4 170 Kč s příslušenstvím. Soud žalobkyni přiznal pouze 970 Kč s příslušenstvím, představující méně než poloviční úspěch ve věci žalobkyně.