22 C 374/2021-25 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně z titulu účastnické smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Konkrétně byla předmětem řízení nezaplacená smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč vyúčtovaná žalovanému z důvodu, že nevrátil pronajaté zařízení typu set top box [anonymizována dvě slova] v kategorii„ [anonymizováno]“ se sériovým číslem [anonymizováno], ač tak učinit v souladu se smlouvou do 30 dnů od ukončení předmětné smlouvy měl. Předmětem řízení byl rovněž nárok žalobkyně na zaplacení částky za pronájem uvedeného zařízení v období od [datum] do [datum] ve výši 137,10 Kč. 2. Předmětem řízení byla dále pohledávka žalobkyně z titulu účastnické smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Konkrétně byla předmětem řízení nezaplacená smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč vyúčtovaná žalovanému z důvodu, že nevrátil pronajaté zařízení typu modem [anonymizována dvě slova] v kategorii„ [anonymizováno]“, ač tak učinit v souladu se smlouvou do 30 dnů od ukončení předmětné smlouvy měl. Předmětem řízení byl rovněž nárok žalobkyně na zaplacení částky za pronájem uvedeného zařízení v období od [datum] do [datum] ve výši 82,25 Kč. 3. Předmětem řízení byl dále nárok žalobkyně ve výši 621,73 Kč z titulu účastnické smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum] z důvodu žalovaným neuhrazených služeb třetích stran v podobě platební služby [anonymizována čtyři slova] poskytnutých žalovanému v období od [datum] do [datum]. 4. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] uzavřela se žalovaným účastnickou smlouvu [číslo] v níž se zavázala poskytovat žalovanému službu„ [anonymizována tři slova]“. Za tím účelem pronajala žalované zařízení typu [anonymizována dvě slova] v kategorii„ [anonymizováno]“ se sériovým číslem M91849EC6754. Nájemné za užívání tohoto zařízení bylo smluvními stranami dohodnuto na 50 Kč měsíčně. V období od [anonymizováno] [číslo] do [datum] vznikl žalovanému dluh na nájemném ve výši 50 Kč, za období od [datum] do [datum] ve výši 37,10 Kč, za období od [datum] do [datum] ve výši 50 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně nehradil poplatky za služby na základě předmětné smlouvy poskytované, žalobkyně předmětnou smlouvu písemně vypověděla, a to dne [datum]. V souladu s předmětnou účastnickou smlouvou měl žalovaný do 30 dnů po ukončení smlouvy povinnost na vlastní náklady vrátit pronajaté zařízení. V případě, že tak neučiní, vzniká mu povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč za nevrácení pronajatého zařízení včas a řádně. Žalovaný dosud předmětné pronajaté zařízení nevrátil. 5. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] uzavřela se žalovaným účastnickou smlouvu [číslo] v níž se zavázala poskytovat žalovanému službu„ [anonymizována dvě slova] S“. Za tím účelem pronajala žalovanému zařízení typu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v kategorii„ [anonymizováno]“. Nájemné za užívání tohoto zařízení bylo smluvními stranami dohodnuto na 30 Kč měsíčně. V období od [datum] do [datum] vznikl žalovanému dluh na nájemném ve výši 30 Kč, v období od [datum] do [datum] ve výši 22,25 Kč, za období od [datum] do [datum] ve výši 30 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně nehradil poplatky za služby na základě předmětné smlouvy poskytované, žalobkyně předmětnou smlouvu písemně vypověděla, a to dne [datum]. V souladu s předmětnou účastnickou smlouvou měl žalovaný do 30 dnů po ukončení smlouvy povinnost na vlastní náklady vrátit pronajaté zařízení. V případě, že tak neučiní, vzniká mu povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč za nevrácení pronajatého zařízení včas a řádně. Žalovaný dosud předmětné pronajaté zařízení nevrátil. 6. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] uzavřela se žalovaným jako účastníkem účastnickou smlouvu [číslo] pro telefonní [číslo] v níž se mj. zavázala žalovanému poskytovat služby třetích stran, a to konkrétně [anonymizováno 9 slov]. Žalovaný využil služby [anonymizována tři slova], které žalobkyně vyúčtovala vyúčtováními [číslo] ze dne [datum] splatným dne [datum] částkou 179 Kč ([anonymizováno]), [číslo] ze dne [datum] splatným dne [datum] částkou 39,73 Kč ([anonymizováno]) a 64 Kč ([anonymizováno]), [číslo] ze dne [datum] splatným dne [datum] částkou 179 Kč ([anonymizováno]) a 160 Kč ([anonymizováno]) ,. Ve stejném vyúčtování žalobkyně vyúčtovala žalované službu m-platby poskytnutou žalované dne [datum] v částce 336,60 Kč. 7. Právní posouzení žalovaných nároků je následující: O nároku žalobkyně na zaplacení nájemného ve výši 137,10 Kč za pronájem výše uvedeného zařízení [anonymizována dvě slova] a ve výši 82,25 Kč za pronájem výše uvedeného zařízení typu modem [anonymizována dvě slova] soud rozhodl v souladu s §2201 a násl. o. z. 8. Právní posouzení nároku na zaplacení služeb třetích stran v podobě platební služby [anonymizováno] a [anonymizováno] se opírá §1939 a násl. o. z. upravující tzv. poukázku. 9. Právní posouzení nároku žalobkyně na zaplacení částky 4 000 Kč a 1 000 Kč jako smluvních pokut za nevrácení uvedených pronajatých se opírá o §409, §410, §1810 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), když soud shledal, že předmětné smlouvy o nájmu těchto zařízení jsou smlouvou spotřebitelskou ve smyslu §1810 o. z. 10. Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 11. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 12. Podle §420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 13. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně jednala se žalovaným v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaný jednal jako spotřebitel ve smyslu §419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětné smlouvy jsou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §1810 a násl. o. z. 14. Podle §1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 15. Podle §1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 16. Nejvyšší soud ČR judikoval ve svém rozhodnutí ze dne 11. 12. 2013 sp. zn. Cpjn 200/2013 stanovisko, jeho část II. zní:„ Neplatná jsou ujednání dané smlouvy směřující k její automatické prolongaci, ujednání o povinnosti spotřebitele platit smluvní pokutu a náklady na písemnou upomínku, ujednání o nevratnosti plnění poskytnutého spotřebitelem bez ohledu na důvod, pro který dojde k předčasnému ukončení smlouvy tam, kde zákon vrácení vzájemně poskytnutého plnění předpokládá, a sjednání odlišného režimu účinnosti výpovědi smlouvy pro každou ze smluvních stran.“ 17. Z odůvodnění téhož rozhodnutí NS ČR soud dále cituje:„ Ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu § 544 a násl. obč. zák. a tuto povinnost spotřebitele do adhézní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. Ze stejných důvodů je podle § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá.“ 18. Soud zjistil, že ustanovení o povinnosti vrátit poronajatá zařízení žalobkyni jako poskytovateli služeb zakládá mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry. Soud při následujících úvahách vychází ze základní myšlenky, že předmětné smlouvy byly uzavřeny s tím, že žalobkyně nemůže poskytovat smluvené služby bez toho, že by svému smluvnímu zájemci rovněž poskytla předmětná zařízení. Bylo proto v zájmu poskytovatele služeb tato zařízení poskytnout. Přesto v případě ukončení smlouvy je to žalovaný, kdo má povinnost taková zařízení vrátit, a to ve lhůtě a způsobem, který nutí žalovaného vynalo