32 C 174/2022-38 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 4.410 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 840 Kč, dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 318,70 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru [číslo]“, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 4.410 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 3.000 Kč a smluvní pokutou 1.410 Kč. Dále žalobce požadoval náklady spojené s uplatněním pohledávky 217 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru 840 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou specifikovány výše. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Přílohou [číslo] – Seznam postoupených pohledávek (na čl. 24), Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], Potvrzením o provedení transakce – platby za postoupené pohledávky ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 4. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku. 5. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy neodstavil. 6. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdce žalobce při uzavření úvěrové smlouvy zcela rezignoval na prověření úvěruschopnosti žalovaného, přestože v daném případě žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy zřejmě úvěruschopný byl. Soud zjistil, že proti žalovanému nebylo v době před údajným uzavřením úvěrové smlouvy vedeno žádné exekuční řízení a 1 exekuční řízení bylo proti žalovanému zahájeno po uzavření úvěrové smlouvy. 7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy má za prokázané, že žalovanému byla ze strany právního předchůdce žalobce vyplacena částka 3.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru (čímž byl celý úvěr vyčerpán), splatnost dlužné částky nastala dne [datum]. Soud však nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobce jakkoli zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Z obsahu spisu je zřejmé, že smlouva o úvěru byla uzavřena v provozovně zprostředkovatele, přičemž před jejím uzavřením neproběhl žádný schvalovací proces, v rámci kterého by došlo k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z toho důvodu soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3.000 Kč (tj. částku, která byla žalovanému ze strany právního předchůdce žalobce prokazatelně vyplacena oproti podpisu úvěrové smlouvy). Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení z dané částky od počátku prokazatelného prodlení v době po postoupení pohledávky. Soud částku 3.000 Kč přiznal žalobci nikoli z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud ve zbytku žalobu zamítl (tj. v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč), neboť tento nárok plyne z neplatné úvěrové smlouvy. 8. Právní posouzení věci ohledně neplatnosti úvěrové smlouvy spočívalo v ustanovení § 86 odst. 1,2 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb., ve spojení s ustanovením § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 9. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 5.973,50 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby a částečném zastavení řízení v důsledku zpětvzetí (celkem do dne vyhlášení rozsudku 3.506,50 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 58,7 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 41,3 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 17,4 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 1.489 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 259,10 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.