32 C 185/2022-45 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10.217,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, úrokem z úvěru, smluvní pokutou a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – viz výše – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum] znějící na částku 10.000 Kč, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 10.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 14 měsíců od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala dle tvrzení obsažených v žalobě ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 10.217,80 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 9.305,83 Kč a smluvní pokutou 911,97 Kč. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Dohodou o úplatě za postoupení pohledávek, Přílohou [číslo] – Seznamem postoupených pohledávek (na čl. 28), Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], Potvrzením o provedení transakce – platby za postoupené pohledávky ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] + Přílohou [číslo] Předpisem splátek – podepsanou žalovaným měl soud za prokázané znění této smlouvy, zejména výši úvěru 10.000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele 8.592 Kč a celkovou dlužnou částku splatnou spotřebitelem 18.592 Kč. Dále počet 14 pravidelných rovnoměrných měsíčních splátek ve výši 1.328 Kč, kterými měl být celý úvěr splacen, poplatkem za poskytnutí úvěru 4.900 Kč, výši úroků z úvěru 963 Kč – tj. zápůjční úroková sazba 15 % ročně, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 929 Kč, poplatkem za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti úvěrovaného 1.800 Kč a tomu odpovídající roční procentuální sazbu nákladů (tzv. RPSN) 272,44 % ročně. Žádostí o úvěr ze dne [datum] – podepsanou žalovaným měl soud za prokázané, že žalovaný byl zaměstnán s průměrnou čistou mzdou 11.273 Kč měsíčně s tím, že průměrné měsíční výdaje byly tvořeny náklady na bydlení, energie [částka], náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady [částka], srážky ze mzdy, výživné [částka], spoření, pojištění [částka], tzn., že průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činily [částka]. A z toho vyplývající použitelný měsíční příjem, který zde není uveden, ale je tvořen rozdílem mezi příjmy a výdaji a činí [částka]. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] – interní dokument právního předchůdce žalobce měl soud za prokázané znění této listiny, která je však pouze interní listinou právního předchůdce žalobce. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] –podepsaným žalovaným měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce seznámil žalovaného se všemi parametry úvěru tak, jak byly uvedeny následně ve smlouvě o úvěru. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] měl soud za prokázané to, jaké úkony vymáhání dluhu činil žalobce před předáním věci svému zástupci. Pracovní smlouvou žalovaného (na čl. 29) měl soud za prokázané, že žalovaný byl zaměstnán a zároveň, že se žalobce řádně snažil zjišťovat úvěruschopnost žalovaného, ale nezjistil ji fakticky, neboť zcela pominul, že proti žalovanému byla vedena řada řízení EXE. Smlouvou o mzdě žalovaného (na čl. 29 p. v.) měl soud za prokázané, že žalovaný pobíral hrubou mzdu 16.880 Kč měsíčně. 3 Výplatními páskami žalovaného (na čl. 30 – 31) měl soud za prokázané, že v prosinci [rok] činila čistá mzda [částka], z čehož bylo sraženo mimo jiné na exekuce a dobírka mzdy tak činila [částka], v [anonymizováno] [rok] činila [částka], z čehož bylo sraženo [částka] mimo jiné na exekuce a dobírka mzdy tak činila [částka], v [anonymizováno] [rok] činila čistá mzda [částka], z čehož bylo sraženo [částka] mimo jiné na exekuce a dobírka mzdy tak činila [částka], tzn., že právní předchůdce žalobce mohl zjistit, že žalovaný fakticky úvěruschopný není, když mu je strháváno tolik peněz měsíčně na různé účely, ale zejména na splátky exekucí. <i>4. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdce žalobce sice zjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost, neboť k tomuto žalobce předložil listinné důkazní prostředky, avšak zcela pominul učinit správný závěr o neúvěruschopnosti žalovaného vzhledem k relativně vysokým srážkám na exekuce viz výše u výplatních pásek žalovaného. Za této situace je evidentní, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl.</i> <i>Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému:</i> 5 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru – tato řízení vůbec právní předchůdce žalobce ve svých úvahách o úvěruschopnosti žalovaného nezohlednil. 2 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena po uzavření smlouvy o úvěru. 5. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. 6. Na výzvu soudu zástupce žalobce doplnil tvrzení i některé důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobce však nijak nedoložil svoji vědomost o tom, že proti žalovanému byly v minulosti i v době uzavření smlouvy o úvěru vedena exekuční řízení, ale hlavně i když z výplatních pásek tuto skutečnost zjistit mohl a měl, nemělo to na jeho posouzení úvěruschopnosti žalovaného žádoucí vliv. Vzhledem k výše uvedenému měl soud za to, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl. 7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalovaného, pracovní smlouvy, smlouvy o mzdě a výplatních pásek žalovaného. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnos