32 C 231/2022-46 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem částku 12.060 Kč spolu s úrokem z úvěru a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizováno]“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 8.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 12.060 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 8.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 2.666,70 Kč, poplatkem za administrativní činnost 1.393,30 Kč. Dle sdělení žalobce žalovaná z tohoto titulu uhradila částku 2.340 Kč. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 4. Žalobce na výzvu soudu sice doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručené soudu dne [datum], kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházel při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr i z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Kartě zákazníka – Žádosti o úvěr, a o kterých žalovaná prohlásila, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná. A dále žalovaná prohlásila, resp. potvrdila, že je schopna posoudit, zda smlouva odpovídá jejím potřebám a její finanční situaci. Žalobce doplnil i důkazní prostředek k tomuto tvrzení a to Rozsudkem [anonymizováno] v [obec] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (na [číslo listu] [anonymizována dvě slova]). <i>Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalované:</i> 4 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru – jedná se o exekuce z roku 2018, které běžely v době uzavření smlouvy o úvěru, velmi pravděpodobně dosud nejsou skončeny 6 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru. 5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce na základě této smlouvy poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 8.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 60 týdenními hotovostními splátkami po 240 Kč, úroky z úvěru činily 32,15 % ročně, přičemž výše roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) úvěru činila 206,15 %. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 14.400 Kč. Celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 14.400 Kč, tvořené jistinou 8.000 Kč, úroky z úvěru 1.600 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy 0 Kč, administrativním poplatkem 1.600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč a poplatkem za pojištění 0 Kč. Kartou zákazníka – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právním předchůdcem žalobce posuzovány na základě tvrzení žalované, kdy zde byl uveden čistý měsíční příjem žalované – hlavní příjem ve výši [částka] (mzda, příjem z podnikání jako hlavní příjem), další příjmy – vedlejší (příjem z podnikání jako vedlejší činnost k hlavnímu příjmu, brigády) [částka], státní podpora – hlavní (důchod starobní/invalidní, mateřská/rodičovská, podpora v nezaměstnanosti) [částka], státní podpora – vedlejší (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti) [částka], další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, atd.) [částka], tzn. příjmy celkem [částka] a měsíční výdaje žalované v celkové výši [částka] tvořené výdaji na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši [částka] a osobními výdaji (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši [částka], splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) dle žadatele o úvěr [částka]. Použitelný příjem pro poskytnutí úvěru tak činil částku [částka] měsíčně. Již z tohoto výčtu je evidentní, že příjmy žalované byly přeceněny, respektive mohly by odpovídat skutečnosti, a výdaje žalované podceněny tak, aby žalovaná vůbec splnila základní podmínky pro poskytnutí úvěru, tzn., aby měla vůbec nějaký pro splácení úvěru využitelný příjem. Toto platí zejména pro výdaje na bydlení, které původně byly vy žádosti uvedeny částkou [částka], ale poté tato částka byla škrtnuta a byla napsána částka [částka], přičemž je opravdu prakticky nemožné, aby bydlení stálo [částka] měsíčně. Již z tohoto je evidentní, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podací lístek ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba a rovněž fakt, že se tato výzva žalované dostal do její dispozice. Rozsudkem KS v [obec] čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 28 – 30) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku. 6. Z uvedeného vyplývá, že právní předchůdce žalobce, aniž by současně doložil listiny, z nichž údaje o příjmech a výdajích žalované dovozoval, vycházel z toho, že žalovaná má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované řádně prověřovány nebyly. Není patrné, proč si za této situace žalobce nevyžádal od žalované výpisy z běžného účtu žalované, výplatní pásky nebo jiné doklady, které by prokazovaly výši příjmů žalované i výši jejích výdajů. Nadto právní předchůdce žalobce ani neučinil dotaz na Centrální evidenci exekucí, kde by tyto skutečnosti za poplatek 15 Kč zjistil. Zde soud poznamenává, že zejména pro výdaje na bydlení, které původně byly vy žádosti uvedeny částkou [částka], ale poté tato částka byla škrtnuta a byla napsána částka [částka], přičemž je opravdu prakticky nemožné, aby bydlení stálo [částka] měsíčně. Přičemž žalovaná vůbec nezmínila při uzavírání smlouvy o úvěru, že proti ní je vedeno několik exekučních řízení a že dluží i několika dalším společnostem, které podaly návrh na zahájení exekučního řízení i v roce, ve kterém byla smlouva o úvěru uzavřena, i v následujících letech. Již z tohoto je zřejmé, že žalovaná je v podstatě notorickou dlužnicí. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. 7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalované. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25.