32 C 362/2021-43 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 38.716 Kč spolu s úroky z úvěru a spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti – [anonymizována dvě slova]“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba] se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 21.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 38.718 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou 21.000 Kč, úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2.491 Kč, poplatkem za administrativní činnost 4.200 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 10.500 Kč a poplatkem za životní pojištění 525 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalovaná na konto výše uvedené smlouvy uhradila částku 1.520 Kč. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Informace o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 4. Žalobce na výzvu soudu sice doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručené soudu dne [datum], kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smluv se žalovanou vycházel při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelské úvěry i z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Kartě zákazníka – Žádosti o zápůjčku, a o kterých žalovaná prohlásila, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná. A dále žalovaná prohlásila, resp. potvrdila, že je schopna posoudit, zda smlouva odpovídá jejím potřebám a její finanční situaci. Žalobce však žádné důkazní prostředky k těmto svým tvrzením soudu nepředložil, pouze odkázal na listiny, které jsou již ve spisu. Žalobce soudu nedoložil listinné důkazy, které by prokazovaly řádné zjišťování úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce – viz podrobněji v odstavci 5. odůvodnění tohoto rozsudku. Žalobce zaslal pouze Rozsudek KS v [obec] čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 32 – 34). Z toho je evidentní, že žalobce nedisponuje žádnými listinnými důkazními prostředky, z nichž by vyplývalo jiné zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce. <i>Soud zjišťuje počet exekucí vedených proti žalované:</i> 9 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 6 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru. 5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 21.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 78 týdenními hotovostními splátkami po 516 Kč, s poslední splátkou 504 Kč, přičemž výše roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) úvěru činila 163,91 %. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 40.236 Kč. Celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 40.236 Kč, tvořené jistinou 21.000 Kč, úroky z úvěru 3.570 Kč, administrativním poplatkem 4.200 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 10.920 Kč, poplatkem za pojištění 546 Kč. Kartou zákazníka – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právním předchůdcem žalobce posuzovány na základě tvrzení žalované, kdy zde byl uveden čistý měsíční příjem žalované – hlavní příjem ve výši [částka] (mzda, příjem z podnikání jako hlavní příjem), státní podpora – hlavní (důchod starobní/invalidní, mateřská/rodičovská, podpora v nezaměstnanosti) ve výši [částka], státní podpora – vedlejší (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti) ve výši [částka] a další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, atd.) ve výši [částka], tzn. příjmy celkem [částka], a měsíční výdaje žalované v celkové výši [částka] tvořené výdaji na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši [částka] a osobními výdaji (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši [částka], splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) dle žadatele o úvěr [částka]. Použitelný příjem pro poskytnutí úvěru tak činil částku [částka] měsíčně. Zařazením zákazníka do pojistného programu ze dne [datum] měl soud za prokázané, že tímto byla uzavřena smlouva o pojištění a její obsah. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby a to do [datum] a že tato výzva se jí dostala do dispozice za situace, kdy ji žalobce zaslal na adresu žalované, která byla shodná s adresou trvalého pobytu evidovanou v Centrální evidenci obyvatel, kterou žalovaná uvedla i ve smlouvě – soud jenom pro úplnost dodává, že jde o adresu Magistrátu města Mostu. Rozsudkem KS v [obec] čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 32 – 34) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku. 6. Z uvedeného vyplývá, že žalobce, aniž by současně doložil listiny, z nichž údaje o příjmech a výdajích žalované dovozoval, vycházel z toho, že žalovaná má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované řádně prověřovány nebyly. Není patrné, proč si za této situace žalobce nevyžádal od žalované výpisy z běžného účtu žalované nebo jiné doklady, které by prokazovaly výši příjmů žalované i výši jejích výdajů. Důležitý je i fakt, že v době uzavření smlouvy o úvěru bylo vedeno proti žalované 9 řízení EXE a dalších 6 řízení E v době uzavření smlouvy o úvěru, což podle názoru soudu jednoznačně prokazuje, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla. Nadto právní předchůdce žalobce ani neučinil dotaz na Centrální evidenci exekucí, kde by tyto skutečnosti za poplatek 15 Kč zjistil. <i>Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.</i> 7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalované. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedol